Účast na Pirin Ultra Trail mě už nějaký ten rok lákala. Z reportáží našich slovenských přátel z roku 2019 bylo zřejmé, že se jedná o technicky náročný závod. Startovné je vzhledem na délku trasy symbolické, takže se o závod zajímalo i hodně Čechů. Bohužel se závody zamávala pandemie Covid, a tak jsem se na 160kilometrovou procházku bulharským pohořím Pirin přihlásila až tento rok. Spolu se mnou se nechal zlákat také Martin, který je pro každé dálkoplazecké bláznovství. Posádku auta doplnili Honza a Kačka, která se z nás jako jediná přihlásila na dětskou šedesátku (což ji někteří později tak trochu záviděli).

Nastal čas dát si nějaké další ultra a napsat nějakou tu pozitivní reportáž. Týnišťské šlápoty mi skvěle zapadly do volného víkendu. Bez zaváhání jsem se na závod zaregistrovala. Motivace na dokončení byla obrovská, a nejen jedna.

Ve středu odpoledne na mě na Facebooku vyskočí informace o novém ultra projektu na Slovensku, Strážovská výzva (SV). Projít okruh Strážovskými vrchy s parametry cca 160km/8000m+ je skutečnou výzvou. Na rozdíl od klasických ultra závodů, tady na Vás nečekají vysmátí přátelé na občerstvovacích stanicích a hlavně: na trase nenajdete jedinou fáborku, nebo v noci reflexní odrazku. K orientaci Vám poslouží jen klasické turistické značky (jako že jich na některých místech bylo poskromnu), případně navigace ve Vašich hodinkách/telefonu…

Na otázku „jak trénuju na ultra“ jsem vždy odpovídala, že mým tréninkem jsou samotné závody. Přes týden toho času na trénování sice nikdy moc nebylo, ale je pravda, že o víkendech jsem si většinou čas na krátký výběh do Beskyd našla. Nikdy jsem neměla postavený tréninkový plán, snažím se prostě být aktivní.

Dva dny před startem si jdeme projít první úsek závodní tratě. Začínáme v resortu u největšího laoského vodopádu Tad Fane. Přesně odtud budeme startovat naostro. Úvodní kilometry vedou po široké zpevněné cestě okolo kávových plantáží. Asi po 8km vstupujeme do pralesa. Vůbec jsem nevěděla, co mohu od závodu v jihoasijské džungli očekávat.

Návštěva jižního Španělska mě vždy lákala. Byla to jen otázka času, kdy natrefím na nějaké lákadlo v tamních horách. A tak se stalo. Přiletěla ke mně volná registrace na Ultra Sierra Nevada od Slovak Ultra Trail. Když jsem proletěla očima profil tratě, hned jsem věděla, že toto je závod pro mě. Více stoupání než klesání, celkové pozitivní převýšení přes 6000m na 100km trase. Poslední stoupání na trase vede k vrcholu Veleta až do výšky 3100m.

V pátek večer přicházím do prešovskej tělocvičny pod Kalváriou. Ve dveřích vysmátý Belo s vítacím pohárikom Spišskej borovičky („Dáš si?“ – aj keď ví, že si nedám) a další pozitivně naladění dobrovolníci u registračního stolu. Ani neodcházím do tělocvičny. Chci se potkat se všemi známými, kteří se přijdou zaregistrovat. Tak dlouho jsem nebyla na Slovensku na ultra a neviděla jsem se s nimi!

Scenic trail mi minulý rok nechutnal. Neměla jsem natrénováno a na závod jsem se zrovna ideálně nevyspala. Jedním z nejsilnějších zážitků bylo, když mě na trase předcházely do kopečka dvě postarší dámy – ony se vesele bavily a já funěla jako lokomotiva. Bylo mi jasné, že si na kopečkách nad Luganem budu chtít napravit reputaci.

TK Filozof, aneb Ľubka, Rado a jejich banda. To je parta lidí, kteří po různých koutech Slovenska organizují horské ultramaratony. Od populární Javornické 100 po méně známý Maraton Pohronským Inovcom. Sice jsem se neúčastnila mnoha Radových akcí, ale o to více se na každou z nich vždy těším. Krásná trasa, přátelská atmosféra a dobrá nálada jsou zaručenými atributy těchto výletů.

Takové horko. Jak jsem to mohla před 2mi lety v tom horku tak rychle zvládnout? A to teď jsem ještě čerstvá, na prvním stoupání, ale jaké peklo bude zítra odpoledne, když už seběhneme do nižších nadmořských výšek? Vždyť minule jsem neměla daleko od kolapsu. Ale letos dorazím do cíle asi až pozdě večer, a to už se trochu ochladí i ve městě. Teda, snad dojdu do cíle. Dostala jsem za loňské vítězství startovní číslo 1, to by byla ale ostuda, kdybych to vzdala a do cíle nedošla.

Scenic Trail ve mně zanechal velmi smíšené pocity. Závod, na který se vypravila obrovská česko-slovenská skupina (protože na podzim byla výrazná sleva na startovné a my na slevy slyšíme). Předzávodní relax v malém stanovém městečku. Celodenní předstartovní odpočinek proložený jídlem a povídáním s přáteli. Dokonce i WiFi jsme tam měli. Jo, někteří si až na místě uvědomili, že Švýcarsko je ta divná země, ve které jsou neskutečně drahé telefonování a mobilní data…