Můj pobyt v Japonsku se přehoupl do druhé poloviny, a pro přehlednost jsem tedy rozdělila na dvě části i můj cestovatelský deník. Už se tady začínám cítit jako doma. Spousta věcí mi tady přirostlo k srdci... ale současně mi Japonci se svými pravidly občas dokážou zvýšit tep. Jak říká moje Iránská kamarádka: "Japaneese style". Nicméně poznávání krajiny pokračuje ve velkém stylu...

V roce 2019 jsem zatoužila po hlubším sebevzdělání a přihlásila jsem se na doktorské studium na VŠB-TU v Ostravě. Návrat na akademickou půdu byl pro mě příjemným zpestřením, vnesl mi do života nové výzvy. A jednou z nejzásadnějších byla povinná stáž v zahraničí.

V roce 2022 jsem se asi po 5 letech vrátila k pravidelnému praktikování jógy. Zamilovala jsem se do jógového studia v beskydském Maraláku a zatoužila jsem po hlubším poznání a seberozvoji. A protože jsem chtěla využít povinnou dovolenou na konci roku k delšímu vycestování za exotikou, spojila jsem příjemné s příjemným a vydala jsem se na učitelský kurz Ashtanga Vinyasa jógy do Indie. Jak to všechno probíhalo se můžete dočíst v deníku níže...

Ještě před pár lety jsem přesně nevěděla, kde na mapě bych Azorské ostrovy měla hledat. Někdy v roce 2017 jsem zahlédla pár fotek na cestovatelském festivalu a ve stejné době jsem zaregistrovala, že se na Azorech běhá ultra-trailový závod. Stačila jedna upoutávka na závod a tato destinace se okamžitě zapsala do mého cestovatelského wish listu.

Už před rokem jsme s Klárou začaly spekulovat nad nějakým delším trekem v Alpách. První plány směřovaly k dálkové trase Tour de Mont Blanc, ovšem loňská Covidová situace nám nedovolila vycestovat, a tak jsme trek odložily na sezónu 2021. Naštěstí Klára zapátrala po technicky náročnější trase, která hlavně není až tolik turisticky profláklá jako kroužení okolo Bílé Hory. Konkurz na týdenní taškařici vyhrála Walking Haute Route (WHR), tedy trek z Chamonix do Zermattu, neboli od Mt. Blancu k Matterhornu.

V červenci jsme s Laďou hledali nějaký pěkný horský přechod, který bychom si lupli během prodlouženého víkendu. Jak už jsem zmínila v minulé reportáži, z několika důvodů vyhrála trasa Berliner Höhenweg. Při našem prvním pokusu jsme přešli jen půlku plánované trasy, protože nás zastavila vydatná sněhová pokrývka (už od výšky cca 2500 m.n.m.) O měsíc později jsme si opět vyhradili jeden prodloužený víkend na hory a rozhodli jsme se, že dáme druhý pokus o zdolání této krásné horské cesty.

Berliner Höhenweg je cca 85km dlouhý okruh v Zillertálských Alpách s převýšením okolo 6600m+. Trasa s výhledy na alpské ledovce se táhne téměř po celé délce v nadmořské výšce nad 2000m.n.m. a prochází přes několik horských chat. Díky tomu lze celý okruh rozdělit na krátké etapy s možností přespání na chatách (spaní pod širákem je oficiálně zakázáno). Velkým lákadlem na trase je Berliner Hütte – největší chata rakouského Alpenvereinu (postavená na konci 19.stol.), která byla jako první horská chata zařazena do seznamu chráněných památek.

V lednu 2018 jsme si s klukama vyšli na 3 denní zimní přechod podél Slovensko-Polských hranic. Na cca 100km jsme prošli hřeben mezí Babí horou a Velkou Račou. Myšlenka putování po horách podél hranic se mi zalíbila a věděla jsem, že si jednou něco podobného zopakuju. 

Taky si občas říkáte, jak to ti cestovatelé dělají, že vypadnou na několik měsíců do světa a objevují nová místa? S Laďou jsme taky zatoužili po takovém dobrodružství. OK, několik měsíců je pro většinu pracujících nereálná dovolená. Ale když si během roku pošetříte dovolenou a cestování nasoukáte do prosince mezi Vánoce a Nový rok, tak už se dá pár týdnů vykouzlit. A tak jsme kouzlili. Měli jsme celkem jasné požadavky - Laďa chce jet do tepla, já chci něco nízkorozpočtového (v rámci možností). Volba padla na LAOS.

V roce 2016 jsme vystoupali na vrchol Mangart nejnáročnější trasou, a to feratou Via della Vita. Celkově z italské strany je výstup na tento hřeben výrazně náročnější. Tentokrát mě lákalo projít celý hřeben. Plánovala jsem výstup od chaty Rifugio Lugi Zacchi feratou Delle Ponze, tedy na vrchol Ponza Grande/Visoka Ponca (2274m).

Říká se, že přechod Fagaraše je maturitou vysokohorské turistiky.

Ani nevím, jak jsem se k tomuto pohoří (a k Rumunsku vůbec) dostala, ale od roku 2012 jsem přechod Fagaraše nosila v hlavě. A letos jsem si tento sen splnila!

Sport je fajn, ale někdy to chce trochu zvolnit. A co je druhý nejoblíbenější koníček sportovně založeného člověka? Jídlo, samozřejmě! Nemáte-li doslova odpor k vaření, dejte si s partnerem rande v kuchyni. Tady je recept, který si oblíbí vegani, vegetariáni, ale i všežravci. MRKVOVO-CELEROVÁ PIZZA

V pondělí 22.ledna 2018 mi kamarád poslal odkaz na článek o navigátorovi, který byl před 30ti lety členem první české posádky, jež zvítězila na legendární Rally Paris-Dakar. Tento výkon oceňuji hlavně proto, že v dané době se Rally Paris-Dakar jezdila za zcela jiných podmínek než dnes: K navigaci sloužil pouze kompas, auta byla vybavena GPS přístroji jen pro případ nouze...