KRAZ 2018: Kompletně Rozhození A Zmrzlí

KRAZ - outdoorový týmový závod

17.-18.3.2018, start týmů ve vlnách

Výsledky:  budou později

Aktivita na strava.com: zde

 

V pondělí 22.ledna 2018 mi kamarád poslal odkaz na článek o navigátorovi, který byl před 30ti lety členem první české posádky, jež zvítězila na legendární Rally Paris-Dakar. Tento výkon oceňuji hlavně proto, že v dané době se Rally Paris-Dakar jezdila za zcela jiných podmínek než dnes: K navigaci sloužil pouze kompas, auta byla vybavena GPS přístroji jen pro případ nouze (po použití GPS samozřejmě následovala diskvalifikace). Když jsem viděla mapy Sahary, podle kterých se posádka orientovala, zamotala se mi z toho hlava. Samozřejmě nejen navigace byla na zcela jiné úrovni, vývoj veškeré techniky se posunuje mílovými kroky.

Proč o tom mluvím? Protože jakožto dojatá a hrdá dcera navigátora jsem se po přečtení tohoto článku rozhodla, že nemůžu dělat v rodině ostudu! Umět zacházet s buzolou, to by mělo patřit k základním dovednostem člověka, který se rád pohybuje v přírodě. Nejvyšší čas, abych se v tomto směru trochu vzdělala i já. Oslovila jsem proto kamaráda Františka, který mě vzal na rande s novou kamarádkou Silvou.

Byla nějaká shoda náhod, že jsem krátce po zakoupení Silvy narazila na jednu velmi zajímavou událost: KRAZ, orientační závod 4 členných týmů v Moravském krasu. Vlastně jsem vůbec netušila, co přesně účast na takové události obnáší. Organizátor uvedl jen:

• datum a lokalitu akce,
• místo startu (až 3dny před samotným startem) a startovní listinu s časovým rozpisem startu jednotlivých týmů,
• pravidla a náplň akce: Cílem závodu je projít všemi kontrolními stanovišti v daném pořadí (není-li určeno jinak) až do cíle, jehož poloha není předem známa. Volba trasy na následující stanoviště je na uvážení týmů. Při příchodu na stanoviště opatřené razicím zařízením tým zaznamená průchod stanoviště svým čipem. Na každém stanovišti tým obdrží postačující informace k určení polohy stanoviště následujícího. Určení polohy následujícího stanoviště může vyžadovat řešení logických úloh, kreativní práci s mapou, navigací apod. Na stanovištích nejsou šifry jako na klasických šifrovačkách. Na stanovištích může být zakázáno používání některých navigačních prostředků.
• povinnou výbavu (buzoly, GPS bez mapových podkladů, foťák, pravítko, nůžky, aj.)

Řekla jsem si, že tohle musí být skvělé dobrodružství. Netrvalo dlouho a sestavili jsme tým dálkových horských běžců FraPeHoTo Gang (ve složení Fra, Peťa, Honza a Tom). A měla jsem pocit, že v této sestavě musíme jednoznačně zabodovat :)

V reálu se ovšem ukázalo, že nestačí, když se členové týmu umí relativně rychle přemísťovat (ve srovnání s turisty, kteří přišli na start z 30ti litrovými batohy) a když má tým minimálně jednoho velmi zručného orienťáka. Ukázalo se, že je celkem fajn, když tento závod neabsolvujete všichni poprvé – je třeba se tak trochu naladit na jednu vlnu s organizátory, kteří připravují logické úlohy pro postup k jednotlivým stanovištím.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Už první úkol začal velmi vtipně: Rozdělili jsme se na dvojice. Každá dvojice došla po fáborkách k jiné mapě: dvojice č.1 měla mapu a 5 stanovišť pro dvojici č.2 a naopak. Získali jsme mapu a voláme druhé dvojici:

„Tak kam tedy máme jít?“

„Přišli jste asi po takové asfaltce, že? Tak se na ni vraťte a půjdete po ní…“

„Počkej, počkej, řekni nejdříve azimut našeho dalšího stanoviště!“

„Azimut? Co? Hmmmm. Noooo. Ahaaa. Tak počkej…“

Nebudu Vás napínat, nakonec jsme se relativně rychle zesynchronizovali a obě dvojice došly na stanoviště č.5, na kterém se setkaly a kompletní tým vyrazil na plnění dalšího úkolu. Musím říct, že dálkoplazce v sobě neskryjeme – už jen skutečnost, že po dokončení 10 stanovišť jsme měli naběháno stejný počet km jako jiný tým, který absolvoval 18 stanovišť! Někdo má v hlavě, někdo v nohách :)

Perlou bylo hledání Polárky: „Na vyznačeném území se nachází 7 hvězd. Hledejte Polárku, ta je dalším stanovištěm.“ Samozřejmě jsme první hodinu pobíhali po louce a hledali jsme správný konec Malého vozu, který tvoří právě Polárka. Věděli jste, že pokud prodloužíte zadní nápravu Velkého vozu pětkrát, narazíte na Polárku, která je součástí Malého vozu? Já jsem se to dozvěděla na KRAZu. Takže na louce jsme samozřejmě pobíhali po souhvězdí Velkého vozu a Polárka byla úplně mimo, v lese…

Aby to ovšem nevypadalo, že jsme úplní looseri, tak na naši obranu musím uznat, že mnohé úkoly jsme zvládli celkem obstojně. Delší přesuny jsme vždy uvítali, protože letošní jarní KRAZ padl na nejmrazivější březnový víkend. Nevím, kolik přesně stupňů pod nulou bylo (okolo -10°C?), ale silný vítr výrazně snižoval pocitovou teplotu a každý delší prostoj byl zničující (poprvé v životě jsem běhala v péřovce a ani jsem se nestihla zpotit).

Nakonec nás ale počasí dostalo, a to na stanovišti, které jsme měli najít podle nevšedního zvuku, který do lesa nepatří. Na stanovišti hrálo rádio, asi minutová smyčka, ve které byly proloženy 3 stopy – Smetanova Vltava, hlášení nádražního rozhlasu s odjezdy vlaků a recitace Vrchlického básně Stromy. Netroufám si odhadnout, kolikrát jsme tu smyčku poslouchali, ale byly to 10ti násobky. Zaznamenali jsme si všechna čísla, které hlásil nádražní rozhlas. Soustředili jsme se na spojitost s recitátorkou… Zatímco jsme bezradně vymýšleli logické propojení jednotlivých stop, týmy okolo nás chvíli poslouchaly a následně se sebraly s poznačenými souřadnicemi nového stanoviště. Nehledě na to, že se naše ega začaly zmenšovat na mini-ega, tak jsme začali strašně, ale strašně promrzat. V okamžiku, kdy se naše mozky nedokázaly soustředit na plnění úkolu, protože byly zaneprázdněny myšlenkami nad mrazivým klimatem, rozhodli jsme se pro definitivní konec: Otevřeli jsme záchrannou obálku, ve které byla udaná poloha cíle.

Samozřejmě v cíli nás jako první zajímalo, jaká byla indicie k nalezení souřadnic u stanoviště s rádiem. Noooo, tak celé kouzlo bylo v tom, že v nahrávce byla ještě 4. stopa, ve které byly souřadnice namluveny. To ovšem asi v takové frekvenci, kterou zrovna naše uši neumí rozpoznat. Shodli jsme se s organizátory, že někteří z nich tuto stopu také neslyší (a to ví, že ji tam mají). Takže, tak trochu smůla v našem případě.

Ještě jedna perlička: Ve startovní tašce dostal každý člen 3-cípý šátek. Pěkné, černé, s vykreslenými vrstevnicemi a logem závodu. Ten se bude hodit, ovšem ne dnes, v tom mrazu, to si vezmeme pořádnou buffku a šátky hodíme do tašky, která nás bude čekat v cíli. Jak jsme se později dozvěděli, jedna disciplína spočívala ve správném poskládání šátků, které vytvořily mapu pro získání nové polohy. Ehmmmm, no tak tady bychom to bez šátků tak trochu nedali :)

Sečteno a podtrženo: Celkem příjemně jsme si zaklusali a pobavili jsme se ve fajn partě. Vyzkoušeli jsme si úplně nový typ závodu, plného zábavných úkolů. Udělali jsme si obrázek, o čem KRAZ je a myslím, že po této zkušenosti budu chtít kluky oslovit, abychom si dali ještě repete. A co říkali na KRAZ moji parťáci?

Fra: „Naučili jsme se a zkusili jsme úplně něco nového ve zcela nových podmínkách, kde se máme co učit. Prostě zelenáči na šifře. Ale i tak jsme bohatší, mnohé jsme se naučili a poučili se. Myslím, že když už jsme na polohu místa přišli, tak jeho nalezení a přesun tam už bylo celkem ok i pěkné. Přece jen jsme se tam s některými záludnostmi poprali velmi dobře.“

Honza: „Děsná kosa a celkově trochu fail, moc jsme toho nevyluštili, ale jinak to byla zábava, všechny úkoly originální a zajímavé. My čekali prvoplánové hádanky, na což jsme ve spojení s tím, že se nám v té zimě nechtělo nikde moc postávat a přemýšlet, nakonec doplatili. Až na některé momenty, kdy jsme vůbec nevěděli, kudy kam, se mi to líbilo a je škoda, že jsme se nedostali dál, protože tam byl sjezd na kánoích a určitě mnoho dalších překvapení, které bych od závodu se startovným 250,- na osobu rozhodně nečekal.“

Tom: „Očekával jsem, že tahle akce nebude zadarmo, že to bude dlouhé a náročné hlavně na plnění všemožných úkolů při postupu do cíle. Zvláště při těch mrazech, kterými rosničky strašili celou republiku už týden dopředu. Ale nečekal jsem, že hned na několika prvních stanovištích strávíme mládí, a i tak nebudeme mít o nic větší představu, kam pokračovat."

KRAZ je sice zábavný, ale náročný nejen pro nováčky, dával zabrat také týmům, které se akce zúčastnili několikrát. Nejednalo se o klasický orienťák, mapy se nám dostaly do ruky mnohem méně, než bychom očekávali. Organizátoři neuměli moc odhadnout procento týmů, které průměrně dokončují závod se všemi splněnými úkoly (hrubý odhad byl 10finišerů z 60ti týmů). Tento rok byl navíc extrémní mrazivým počasím a mnoho týmů na start ani nenastoupilo. Za sebe mohu tuto akci jen doporučit – zaručuji velmi specifickou zábavu v kolektivu nadšenců!

Děkuji klukům, že do toho se mnou šli a že jsme měli v týmu tak skvělou náladu. Byli jsme parádně sehraní a dobře jsme se doplňovali. KRAZ byl asi první akce, u které mě DNF vůbec nemrzí. Tohle je prostě jiná liga, do které se musíme propracovat. Díky organizátorům, protože do vytvoření tak různorodé akce museli vložit obrovský kus energie!