Azory 2022: ostrov Sao Miguel

Ještě před pár lety jsem přesně nevěděla, kde na mapě bych Azorské ostrovy měla hledat. Někdy v roce 2017 jsem zahlédla pár fotek na cestovatelském festivalu a ve stejné době jsem zaregistrovala, že se na Azorech běhá ultra-trailový závod. Stačila jedna upoutávka na závod a tato destinace se okamžitě zapsala do mého cestovatelského wish listu. Co na cestování velmi oceňuji: když už se do nějaké krajiny podívám, tak si rozšířím geografické znalosti dané lokality a udělám si základní přehled o dané krajině. Cestování je úžasný způsob pro sebevzdělávání, tohle by se mělo podporovat!

Většina smrtelníků si vybírá dovolenkové destinace s ohledem na náklady. A zrovna cesta na Azory nepatří mezi nejlevnější (v porovnání s jinými evropskými destinacemi). Doba covidová nám však přinesla benefity v podobě extrémně levných letenek, od podzimu 2020 jsem průběžně číhala a sledovala newsletery s levnými letenkami. V prosinci 2021 jsem usoudila, že více už letecké společnosti slevit nemůžou a k mé radosti jsem nalákala také kamarádku Hanku, aby se mnou na vysněnou dovolenou odletěla.

 

DEN 1: Vzhůru za teplem!

Ještě v sobotu jsme si užívali čerstvé sněhové nadílky, naštěstí pro nás ale v neděli ráno byly cesty suché a bez problémů jsme s Hankou dojely autem do Schwechatu a přesunuly se na letiště. Využily jsme přestupu v Lisabonu a nedělní podvečer jsme si naplánovaly nocleh ve městě a procházku uličkami historického centra.

DEN 2: Přelet na Azory, Janela do Inferno

V pondělí ráno vyrážíme na Lisabonské letiště a krátce po poledni už přistáváme na největším azorském ostrově Sao Miguel. Vyzvedáváme předem domluvené auto z půjčovny a přesouváme se do supermarketu nakoupit zásoby jídla. Všechny věci odkládáme na ubytování a rychle vyrážíme na první azorský výlet (chceme využít vzácného slunečného počasí).

Z městečka Remédios máme naplánovaný 7 km dlouhý okruh k vodopádu Janela do Inferno. Na prvních kilometrech míjíme pasoucí se stáda šťastných krav (na rozlehlých loukách, s výhledem na oceán), později se noříme do pralesa a obdivujeme exotickou flóru. Jsme obklopeny všemi odstíny zelené, příroda je tady fascinující!

Sluneční paprsky mají sílu i v odpoledních hodinách, a tak se vydáváme ještě k oceánu. Až na druhý pokus se nám podaří najít koupací pláž, na které nás divoké vlny a velké kameny neohrozí. A jako bonus to máme i s přírodní sprchou (hned u pláže je vodopád se sladkou vodou).

Okoupané, spokojené se vracíme na ubytování. Cestou se ještě stavíme na vyhlídce u pobřeží a obdivujeme slunce zapadající za obzor Atlantiku.

 

DEN 3: Na výhledy do mraků a do termálů

Na úterý máme naplánovaný highlight ostrova – vyhlídku Boca do Inferno. No, v těch mracích jsme toho moc neviděly. Prošly jsme si alespoň nedaleký opuštěný hotel u Královské vyhlídky a pokračovaly jsme dolů k jezerům a k západnímu pobřeží.

Ještě v dopoledních hodinách přijíždíme k přírodnímu bazénu s horkými prameny Ferraria. Přístup do vody mezi vulkanickými skalami je zabezpečený schůdky, od kterých jsou z důvodu bezpečnosti natažená lana. Celé koupání probíhá tak, že přeručkujete po lanech co nejblíž ke skalám a necháváte se unášet divokými vlnami. Při příchodu vlny vás osvěží voda z oceánu a po odrazu vlny od skal kolem Vás proudí teplá voda z termálních pramenů. Hodně nevšední koupání, obzvlášť, když jsme měly celý „bazén“ jen pro sebe. Přímo u bazénu je WC a sprchy.

Po koupačce přejíždíme na severní pobřeží. Procházku z vesnice Joao Bom jsme si celkem rychle rozmyslely – obloha se nebezpečně zatáhla a začalo vydatně pršet. Než jsme přejely po severním pobřeží do města Ribeira Grande, tak se opět vyčasilo. V centru jsme si v cukrárně dopřály kávu se zákuskem a pokračovaly jsme dále podél pobřeží k čajovníkovým plantážím.

Azorské ostrovy, resp. ostrov Sao Miguel, je jedinou evropskou destinací, kde se pěstuje čaj. Navíc jsou zdejší plantáže daleko od průmyslového znečištění a růst čajovníku není podporován žádnými hebicidy, pesticidy… Rostlinky jsou vyživovány jen vodou, vzduchem, sluncem, větrem, mlhami a zeminou, která je bohatá na minerály. Takže nejvíce eko bio čaj, jaký si prý můžeme dopřát! Naše kroky vedly původně do čajové továrny v Porto Formoso, která nabízí (dle Google recenzí) kvalitnější prohlídku. V tomto týdnu však byla továrna zavřená, a tak jsme se byly podívat do nedaleké továrny Gorreana, která každoročně vyprodukuje až 40 tun čaje.

Na závěr večera jsme přejely do nedalekých termálních koupelí Caldeira Velha. Vstup do termálů je třeba předem zarezervovat pro daný 2hodinový slot. My jsme tak tak stihly přijet na poslední slot a dostaly jsme se dovnitř i bez rezervace (v off sezóně nebylo naštěstí pro nás vyprodáno). Dechberoucí! Čtyři bazénky s termální vodou jsou rozmístěné v divoké přírodě, ten nejvyšší je přímo u velkého vodopádu. Koupeme se v 39°C teplé vodě, obklopené pralesem.

Cestou z termálů se ještě zastavíme na podvečerní procházku k nedalekému vodopádu Salto do Cabrito (spousta příkrých schodů, ale opět krásné prostředí džungle). Přejíždíme zpátky na ubytování a kousek před Ponta Delgada se opět zastavujeme u jedné z vyhlídek na západ slunce – to nám to zase vyšlo!

DEN 4: Pico da Vara a Parque Terra Nostra

Na středu jsme si naplánovaly výstup na nejvyšší horu ostrova, Pico da Vara (1103 m). Na webu národního parku je vyžadována bezplatná registrace, pokud plánujete túru na vrchol (možná z bezpečnostních důvodů, nevíme, ale nikdo nás při vstupu do parku nekontroloval). Dostat se autem na parkoviště pod horou byla celkem challenge – mapy nerozeznávaly mimoúrovňová křížení, takže jsme musely kombinovat mapy.cz a Google mapy, aby nás odnavigovaly na parkoviště u Casa de Guarda da Reserva Florestal da Atalhada. Cca 10 km dlouhý okruh s převýšením 600 m byl nenáročný, postupně se vystřídalo několik pásem a opět jsme mohly obdivovat rozmanitost zdejší flóry. Resp. obdivovaly jsme v nižších polohách, následně na vrcholovém hřebenu jsme si užily hlavně mlhu a vítr, jen občas se mraky roztrhaly a velmi decentně se otevřely výhledy na oceán. Při sestupu se počasí opět rozjasňovalo a my jsme se mohly těšit na další sluncem zalité odpoledne.

Krátce jsme nasály teplo slunečních paprsků u vyhlídky na oceán Miradouro da Despe-te Que Suas a přesunuly jsme se do termálního města Furnas. Ve Furnasu jsou dvoje termální koupele. My jsme si na úvod vybraly rozsáhlý park Terra Nostra, který kromě několika termálních bazénů nabízí také procházky po krásně upraveném parku. Na to, že je zima, tak je park nádherně rozkvetlý – v létě musí být taková místa na Azorech až kýčovitě překrásná!

Tentokrát přijíždíme na ubytování poměrně brzy, a tak se večer ještě vydáváme do centra města, prozkoumat zdejší noční život. Hmmm, noční život tady žáden není, takže jsme zase rychle zpátky na ubytování a můžeme si dopřát kvalitní odpočinek před dalším náročným dnem.

 

DEN 5: Den koupací (Lagoa do Congro, Salto do Prego, park Grená, Poca da Dona Beija)

Čtvrteční den jsme si poměrně striktně naplánovaly, přesto jsme si do celého dne vložily ještě několik dalších aktivit (ve stylu „když bude cestou něco zajímavé, tak tam zastavíme“). Ráno jsme vyrazily směrem k jižnímu pobřeží k městu Provoacao. Cestou jsme ale už podruhé zaregistrovaly v kopcích velký mrak výparů a rozhodly jsme se toto místo prozkoumat – tam musí být nějaký silný termální pramen! Dojely jsme do lázeňského města Termas das Caldeiras, kde jen tak mimochodem mají na náměstí velké jezírko s bublající vřící vodou. Udělaly jsme si krátkou procházku do vnitrozemí k malé přehradě Barragem Dam, okolo piknikových míst, která jsou kromě grilů vybavena také dírami v zemi, ve kterých se v páře z termálů připravují místní masové speciality.

Zdroj výparů z největšího mraku jsme sice nenašly, ale přesto to byla zajímavá zastávka. Pokračovaly jsme do vnitrozemí, po úzké cestičce přes náhorní plošinu, směrem k jezeru Lagoa do Congro, malému jezeru v sopečném kráteru. Právě u tohoto jezera jsem si pro osvěžení dopřála první koupačku dne.

Dále jsme pokračovaly podle plánu, tedy do vesnice Faial da Terra. Cesta po jižním pobřezí byla nádherná! Klikatými cestičkami v zelené džungli a úzkými uličkami přes vesničky, to vše s výhledy na sluncem zalité pobřeží. Z Faial da Terra jsme si vyšly na krátký okruh k jezeru Salto do Prego. Vodopád bylo slyšet již z dálky, byl to opravdu vydatný pramen a koupačka pod vodopádem byla opět velmi osvěžující. A hlavně bez lidí, obklopeny divokou přírodou – co více jsme si mohly přát? Okruh je dobré jít proti směru hodinových ručiček, cestou nazpět potom procházíte malebnou vesničkou a můžete se kochat výhledy na Faial da Terra a pobřeží. Dole ve vesnici jsme si ještě dopřály kávu a sladkou odměnu a pokračovaly jsme opět směr Furnas.

Udělaly jsme si krátkou zastávku ve východní části města, která je tvořena několika termálními prameny – procházíte se po parku a všude okolo vás to bublá a vře, ve vzduchu je cítit síra. Je to opravdový zážitek.

U jezera Lagoa das Furnas je poměrně nově otevřený park Grená. Procházka po parku je celkem krátká, ale nastoupáte při ní hodně schodů – k vyhlídce na jezero, k vodopádům (další suprová koupačka) a k opuštěnému sídlu Casa da Grená, které mělo v minulosti inspirovat umělce k bohaté tvorbě. Stejně jako jiná místa na Azorech, i zde je zeleň velmi pečlivě udržovaná a plná exotických kvetoucích rostlin.

Před západem slunce jsme si stihly ještě vyjet na vyhlídku Pico do Ferro, která nabízí pohled na jezero, městečko Furnas a široké okolí. Na závěr dne jsme se jely zahřát do termálů Poca da Dona Beija (vstup je na 2 hodiny). Tyto termály jsou otevřené až do pozdních večerních hodin, tedy jedno z mála míst (ne-li jediné) s možností koupání i po západu slunce.

DEN 6: Janela do Inferno podruhé a Ponta Delgada

Čtvrtek byl velmi vyčerpávající, proto si pátek plánujeme jako den odpočinkový. Počasí naznačuje, že by dnes mohlo být hezky (na Azorech člověk nikdy neví). Původně jsme chtěly zastihnout východ slunce na vyhlídce Janela do Inferno, ale oblačnost by se měla protrhávat až v průběhu dopoledne. Cestou na vyhlídku se nám ale poštěstí, jako kdybychom si to naplánovaly: míjíme jedno parkoviště s vyhlídkovým místem a z pod mraků se začnou tlačit paprsky od vycházejícího slunce. Nádherná podívaná, s úsměvem na rtech tady asi 15 minut stojíme a kocháme se. I kdyby dnes už celý den jen pršelo, tak máme krásný zážitek.

Přejíždíme na vyhlídku Janela do Inferno. Dnes konečně bez oblačnosti, vidíme na jezera pod námi, ale nad námi je zamračená obloha a tak nějak tomu něco chybí… Jdeme se projít ještě po okolí, a když se vracíme z vrcholu Pico da Cruz, tak se obloha začne trhat. Přesně podle předpovědi, po 9. hodině se mraky začínají rozestupovat. Neodoláme a znovu se vracíme na Janela do Inferno – sluncem prosluněná vyhlídka. To místo, které je vždy plné turistů a my ho máme jen pro sebe! Se sluncem jsou ty výhledy vskutku krásnější.

Opakujeme si vyhlídkovou trasu k západnímu pobřeží, na rozdíl od úterka to máme i s výhledy. Poslední paprsky si užíváme při opalovačce u majáku Ponta da Ferraria. Znavené z celého týdne jedeme na oběd a na krátký odpočinek na ubytování.

Po obědě jdeme nakouknout na ananasovou plantáž, kterou máme asi 200 m od našeho ubytování – doporučuji všemi deseti! Prohlédnete si krátké naučné video o pěstování ananasu a dostanete možnost nahlédnout do skleníků a vidět ananasy v různých stádiech růstu. Nechybí obchod se suvenýry a s čerstvými ananasy.

Odpoledne jsme si zopakovaly výlet do centra Ponty. Tentokrát to už ve městě celkem žilo, obchody byly otevřené, ale zhodnotily jsme, že ve městě není moc co dělat. Jedinou zajímavostí je nádherná botanická zahrada (asi nejkrásnější městský park, jaký jsem kdy viděla). Centrum jsme si prošly celkem rychle, a abychom měly výhled na pobřeží z hradeb, tak jsme si koupily lístky do Military muzea, ze kterého jsou hradby přístupné.

DEN 7: Návrat do reality

Sobotní dopoledne mělo propršet, proto jsme ani nenastavovaly ráno budík. K našemu překvapení jsme se probudily do sluncem zalitého rána. Pobalily jsme tedy věci, zpracovaly jsme poslední zásoby jídla a před odletem jsme stihly ještě krátkou procházku po pobřeží, od parkoviště u městečka Relva. Následoval přesun na letiště, vrácení auta a nekonečná cesta domů – opět s přestupem v Lisabonu, navazujícím letem do Vídně a přejezd autem (naštěstí opět bez provozu, bez námrazy, bez komplikací).

Tipy a postřehy:

• Cestování po Lisabonu: za 0,50Eur si ještě na letišti kupte čipovou Vivakartu, dobijte ji kreditem a můžete využívat libovolnou MHD.
• Ubytování v Lisabonu jsme volily lowcost variantu „máme to jen na přespání“, konkrétně Residencial do Sul u stanice metra, v dochozí vzdálenosti od centra (24Eur/noc).
• Na Azorech je vhodné půjčit si spíše menší auto a obzvlášť v Ponta Delgada je vhodné vyhledávat ubytování s parkováním (pokud nebydlíte úplně v centru u velkých parkovišť).
• Počasí na Azorech je proměnlivé a většinou nepředvídatelné. Na jedné straně ostrova může pršet, na druhé svítit slunce – zkuste si podle toho naplánovat program a hlavně mějte připravené nepromokavé bundy.
• Ostrov Sao Miguel je jedna velká botanická zahrada! Všimněte si, že všude okolo cest je udržovaná zeleň. Mám dojem, že tady musí minimálně 70% mužské populace být zaměstnána u údržby zeleně.
• Sao Miguel je ideální destinací pro odpočinkovou dovolenou, která nabízí množství krátkých turistických stezek do džungle a nespočet příležitostí ke koupání (termální i studené prameny).
• Pro koupání v oceánu je vhodná obuv do vody – oceán je rozbouřený, skály jsou ostré a ve vlnách se převalují menší kamínky.
• Nebojte se cestovat na Azory v off sezóně – teplota je tady po celý rok téměř stejná, jen srážek bude trochu více (ale třeba se Vám poštěstí jako nám). Pokud nejste botanici a nepotřebujete ostrovy vidět v největším rozkvětu, tak Vás uspokojí kochačka i v lednu.

Orientační rozpočet (2 osoby / 7 dní):

Ubytování – 4 500Kč

Letenky a cesta na/z letiště – 6 500Kč

Cestovní pojištění – 600Kč

Auto půjčovna – 2 200Kč

Útrata na místě (jídlo, kavárny, vstupy, benzín) – 6 500Kč

Celkem cca 20 300 Kč

pozn.: letenky u Ryanair pro 2 osoby s jedním přednostním nástupem (tj. 1 kabinové zavazadlo 10 kg) vyšly celkem 4 850 Kč