Umocněná Strážovská výzva
Dnes po 16. hodine na trasu Strážovskej výzvy z Uhrovca vyrazí Petra Mücková! Máme tu teda úplne prvého záujemcu o...
Zveřejnil(a) Strážovská výzva dne Pátek 29. května 2020
Ve středu odpoledne na mě na Facebooku vyskočí informace o novém ultra projektu na Slovensku, Strážovská výzva (SV). Projít okruh Strážovskými vrchy s parametry cca 160km/8000m+ je skutečnou výzvou. Na rozdíl od klasických ultra závodů, tady na Vás nečekají vysmátí přátelé na občerstvovacích stanicích a hlavně: na trase nenajdete jedinou fáborku, nebo v noci reflexní odrazku. K orientaci Vám poslouží jen klasické turistické značky (jako že jich na některých místech bylo poskromnu), případně navigace ve Vašich hodinkách/telefonu…
Nejlepší akce jsou ty spontánní. Píšu hned Radovi, jestli nemůžu na okruh vyrazit z jiného místa (však Manín je jen kousek od českých hranic). Zpětně oceňuji, že ne. Trasa je perfektně rozvržená tak, abyste náročnější úseky prošli v první části, kdy máte ještě dostatek energie. Tak když z Uhrovca, tak dobře, já tam v pátek dorazím. Mimochodem, jak nám pandemie viru COVID zavřela hranice, tak od čtvrtka tohoto týdne je mezi Českem, Slovenskem a Maďarskem povoleno vycestování mezi těmito státy po dobu max. 48 hodin – to není náhoda, to je znamení! Bude to výzva, projít celou trasu a ještě se do 48 hodin vrátit do Česka :)
Ten velký kotel vegan zelňačky, který jsem si ve středu odpoledne navařila, tak ten jsem bez koštofky hned zakonzervovala. To by nebyla ideální strava před ultra. Ve čtvrtek jsem v rychlosti dokoupila zásoby jídla a začala s carboloadingem. Ono právě jídlo byl ten největší oříšek. Na SV se můžete přihlásit jako jednotlivec, který má s sebou podpůrný tým. Já jsem se ale přihlásila do kategorie self-supported, tedy na vlastní pěst. Je povoleno, rozmístit si na trasu balíčky s občerstvením, ale já jsem si řekla, že budu za velkou drsňačku a že si všechno odnesu na zádech. Vlastně ani nebyl čas na nějaké rozvážení jídla po trase. Do batohu jsem nakonec nabalila cca 3,5kg jídla + 1,5 litru vody. Ano, to už je celkem cítit.
Tento týden jsem toho moc nenaspala, ale touha projít trasu SV byla silná. Však si v pátek před startem ještě hoďku zdřímnu… Túdle, v pátek klasika, nestíhačky, byla jsem ráda, že jsem se těsně před 16hod dostala do Uhrovca (na hranicích bez většího zdržování). Těsně před startem do sebe ještě hodím báječnou tapioku s ovocem a můžu startovat… Ještě se teda vracím do auta pro hůlky a v 16.04hod konečně vyrážím na trasu.
První „samokontrola“ Jankov vŕšok – už to začíná, silná nostalgie. Vzpomínám na skvělou Bánovskou stovku, kterou jsem měla čest několikrát absolvovat ve svých ultra začátcích (bohužel na jaře 2016 se uskutečnil poslední ročník Bánovské stovky). Díky této akci, Strážovské padesátce a Ultrapunku mnohá místa znám. To mi hodně pomůže při orientaci (i přesto, že na některých místech jsem byla naposledy tak před 5ti lety)
První kilometry se mi jde skvěle, celkem hodně popobíhám, počasí mi přeje, podmínky jsou ideální. S blížícím se večerem se v lesích začne objevovat hodně vysoké zvěře, která se plaší, když kolem nich proletí beskydská čarodějnice. Okolo 30.kilometru klasika, začnou bolet nohy. Důležité je, že nepřichází žádná špatná bolest. Se zapadajícím sluncem stoupám z Liešťan na Chotú horu a dále na Maguru. Prý, jestli jsem se nebála jít v noci na nejvíce medvědí kopec v okolí :) Aha, no jako napadlo mě to, že zavolám Radovi, jestli se nemám bát medvědů, ale co by mi asi tak odpověděl? Medvědy jsem prostě vytěsnila.
Lazový vrch po tmě, to je jiná delikatesa! Problém je trefit cestu na vrchol. A co potom nahoře, kde ti šipka ukazuje směr a dále jsou jen louky. Nevím, jestli je tady přes den v dálce vidět nějaká turistická značka, ale v noci bych tady bez GPS navigace byla totálně ztracená. První třetina trasy, Čičmany (a ±5km okolí), to byla velká krizovka. Pozornost slábne a já mám pocit, že každou chvíli scházím z trasy. Dohromady mě dala až moje sushi rolka, konečně něco slané pod zub. To byla energie, kterou jsem potřebovala pro výstup na Strážov. Na vrcholu Strážova bivakuje turista – ve 2 hodiny ráno kolem něho prokličkuje čelovka, myslím, že jsem ho trochu překvapila :)
Čeká mě technicky méně náročný úsek, spousta běhavých míst. Jestli jsem k večeru a přes noc měla pocit, že plaším hodně vysoké zvěře, tak to byl slabý odvar toho, co jsem zažila při východu slunce. Snad každých 10 minut zpoza křoví něco vyskočilo (a nejen srnky, které znám z našich lesů, ale takové mega obrovské laně, které už fakt budí respekt…)
V dopoledních hodinách dobíhám do Trenčianských Teplic, konečně, asi 2/3 trasy mám za sebou. Jsem tady cca o 4hodiny rychleji než jsem očekávala, paráda. Ve městě odbočím z trasy, abych dokoupila vodu (na studánky není úplně spoleh, nechci riskovat). To nevymyslíš – tyto hodiny jsou vyhrazeny pro důchodce (bo COVID). Takže nákupy se ruší, pokračuji dále. Cestou u jednoho rodinného domku poprosím pána pracujícího na zahradě, aby mi doplnil kohoutkovou vodu.
Další úsek už se nic dramatického nestane (když nepočítám tu obrovskou větev, která spadla ze stromu asi 3 metry ode mě). Docupitám to až k chatě Baske, dále už cestu zase poznávám z Bánovskej stovky. Za Čiernou Lehotou je ještě jedna taková malá třešnička na dortu (další vyzyvatelé, nechte se překvapit) a od Trebichavy už nastupuje pohon euforie. K mému překvapení se na lesních chodníčkách dokážu ještě i rozběhnout a po 27 hodinách a 23minutách dobíhám zpět do Uhrovca, kde mě vítají Rado a Adam s rodinou – děkuji Vám za to!
Když však doma procházím záznam z GPS, uvědomím si jednu velkou chybu – já jsem zapomněla odbočit na Vápeč!!! Kopec, na který jsem kdysi na Strážovské padesátce stoupala se Sucháčem a který jsem tolik opěvovala, na který jsem se tak těšila, protože to je krásný kus skály. Bohužel i o tom je ultra. Unavené tělo, unavená hlava, děláme chyby. O této neuskutečněné odbočce (cca 750m/150m+ a zpět) jsem dodatečně Rada upozornila a samozřejmě mi můj čas nemohl být unaný do výsledků Strážovské výzvy. Co to pro mě znamená? Karty jsou rozdané, musím se vrátit a dokončit Strážovskou výzvu se vším všudy!
Díky organizátorům za krásnou trasu a za nápad, díky přátelům za slova povzbuzení, díky partnerům za materiální podporu.
Vzhledem k příznivému (ale stále jarně osvěžujícímu) počasí jsem na sebe hodila jen kraťasy, primino triko s dlouhým rukávem, lýtkové kompresky a přes noc tenkou neprofuk vestu. Brýle R2 Racer vystřídala v noci čelovka Petzl Reactik. Obula jsem osvědčené Swimruny a tu spoustu jídla jsem sbalila do 12l batůžku.
