Moje první španělské ultra dobrodružství

Ultra Sierra Nevada 2019 

10.7.2019

100km/6060m+/4590m-

Výsledky ZDE 

Oficiální fotogalerie ZDE

Záznam na strava.com ZDE

Návštěva jižního Španělska mě vždy lákala. Byla to jen otázka času, kdy natrefím na nějaké lákadlo v tamních horách. A tak se stalo. Přiletěla ke mně volná registrace na Ultra Sierra Nevada od Slovak Ultra Trail. Když jsem proletěla očima profil tratě, hned jsem věděla, že toto je závod pro mě. Více stoupání než klesání, celkové pozitivní převýšení přes 6000m na 100km trase. Poslední stoupání na trase vede k vrcholu Veleta až do výšky 3100m.

Do Španělské Málagy odlétám v doprovodu dvou slovenských tryskomyší Maja a Mateje. Na letišti se nám přes drobné komplikace podaří dostat z půjčovny auto. Plán dne je jasný: nakoupit v supermarketu zásoby jídla, cestou podél pobřeží koupačka v moři (samozřejmě jsme se spálili všichni, i já, která se mazala), krátká zastávka s procházkou po horském lázeňském městečku Lanjarón a pak hurá do Granady.

Na teplotní aklimatizaci a prohlídku Granady máme dva dny. Hned první večer jdeme nakouknout do centra a máme štěstí – u granadské katedrály zrovna začíná taneční představení s živou hudbou a zpěvem. Flamenco, kytara, kastaněty, rudá sukně, silné emoce… jsem ohromena! Další dny prozkoumáváme komplex paláců Alhambra, projdeme čtvrť Albaicín a nahlédneme do života v jeskyních ve čtvrti Sacromonte. Granada je krásné město!

V pátek vyrážíme směr lyžařské středisko Pradollano. Místo, kde finišuje závod. Večer se přesouváme autobusy zpátky do Granady. Těšila jsem se, že ve 23 hodin nám nebude na startu takové horko, ale ve skutečnosti na nás z kamenných zdí sálá teplo, které se stihlo přes horký slunečný den naakumulovat. Pod startovním obloukem to vypadá spíše jako noční párty než jako start závodu. DJ, moderátoři, hlasitá taneční hudba a spousta lidí v podivných barevných oblečcích a s malými sportovními batůžky na zádech.

Prvních kilometrů městem jsem se bála. Že to bude rychlé a že se nechám strhnout davem k příliš vysokému tempu. Naopak. Běží se mi výborně a mám na krajíčku slzy dojetí. Probíháme nasvícenými historickými uličkami a za každým rohem nám tleskají lidé. Vyběhneme z města a vše utichne. Slyším jen funění a došlapy na prašnou cestu. A aby to bylo úplně dokonalé, tak začne foukat příjemný vánek a spadne na nás pár kapek deště. Sice krátký, ale ano, déšť v Granadě uprostřed července! Úžasné, osvěžující.

Na první občerstvovačku sbíháme úzkým technickým chodníkem. Dole ve městě to žije, na checkpointu hraje živá hudba. Nejraději bych tady zůstala a tancovala! Pokračuji ale dále do tmy, do hor. Trasa je nádherná. V jeden okamžik stoupáme do tak prudkého kopce, že se dvakrát málem převážím a spadnu dozadu. Ještě, že je tma a nevidím to, musí to být strašný krpál.

Běží se mi skvěle. Až do prvního delšího klesání cca na 40.kilometru. Čeká mě nekonečně dlouhé mírné klesání – přesně to, co neumím. Taky mi začne docházet šťáva a nejsem schopná se pořádně rozběhnout. Do toho mě ladným krokem předbíhá jedna ze soupeřek – běží tak lehce, jako by zrovna vystartovala a já upadám do lehké deprese. Navíc nás pod kopcem čeká pár hodně nezáživných kilometrů po téměř rovinatém terénu a já se začínám hodně trápit.

Dopotácím se na další občerstvovačku, kde si sedám a natlačím do hlavy asi půlku melounu. Musím doplnit cukry. Do dalšího kopce se mi jde hned lépe. Stoupáme a kocháme se výhledy na přehradu Canelles. Stoupáme hodně, přehrada je tak hluboko pod námi, vycházející ranní slunce se zdá být na dosah, jako bychom stoupali do nebe. ALE! Tento krásný kopec budeme muset zase seběhnout!

Dolů mi to zase moc nejde. Do toho začíná pálit jižanské slunce v plné síle. Dolů do městečka Güejár Sierra dobíhám úplně vyprahlá. Najednou uvidím kašnu s pitnou vodou, prudce brzdím a okamžitě mířím hlavu pod proud ledové tekoucí vody. Stejně tak se přidají další dva běžci a nad kašnou se ozývají hlasité vzdechy vzrušení. Jako z filmu s hvězdičkou. Na checkpoint s dropbagem už je to jen kousek, tam mě čeká trochu delší odpočinek.

Před sebou už máme prakticky jen stoupání a závěrečný seběh do cíle. Stoupání se mi líbí. Při každé příležitosti si máchám buffku v ledovém horském pramenu. Na chvíli přijde útlum, cca od 72.kilometru, kde musíme opět překonat pár kilometrů po nezáživné, téměř rovné široké prašné cestě. Do Pradollana docházím už hodně unavená. Na občerstvovačce se moc nezdržuji, chci být co nejdříve v cíli. Začnu stoupat na nejvyšší bod trasy. Zvedá se opravdu silný vítr. Místy musím zastavit a zavřít oči, do kterých mi fouká prach. Na tohle stoupání jsem se před závodem moc těšila, ale nelíbí se mi. Je tu taková nehezká pustina – prostě lyžařská sjezdovka v létě. Nahoru jdeme částečně proti směru bikerského single trailu. Očekávala bych, že stezka dnes bude uzavřená, ale opak je pravdou. Musím se dívat hodně dopředu, aby na mě nevyletěl z vrchu biker. Raději jdu pár metrů mimo trasu.

Nahoře dostávám poslední občerstvení a už musím jen dolů. Klesání je dlouhé, ale dočkám se jeho konce. Po 18 hodinách a 45 minutách protínám cílovou čáru. Není to žádná hitparáda, ale úplný propadák snad taky ne. Jak jsem očekávala, Majo a Matej doběhli do cíle daleko přede mnou. Matej na nádherném 12. místě a Majo vybojoval dělené první místo. Chlapi, ještě jednou obrovská gratulace!

Na vyhlášení jsme trochu zaskočeni, protože nejen Majo, ale i já s Matejem dostáváme překvapivě trofeje za pódiové umístění v kategorii. Navíc na bedně potkáváme dva Beskyďáky, kteří si přišli v rámci rodinné dovolené zaběhnout trasu Trail. Dáváme společné česko-slovenské foto s trofejemi a loučíme se, abychom stihli přejet někam dolů do divočiny, kde přespíme.

Další den v Andaluzii věnujeme návštěvě tzv. Costa Tropical – známě trojici měst Motril, Salobrena a Almunecar. Plni dojmů z památek se další den přesouváme k horskému městečku Mijas, ze kterého vyrážíme na pozávodní procházku do hor, konkrétně až na vrchol Pico Mijas (1150m). Po procházce se ještě pokocháme krásami barevných uliček města a vyrážíme na poslední koupačku u moře, protože za pár hodin už nám to letí…

Děkuji Slovak Ultra Trail za příležitost zaběhnout si tento krásný závod a za inspiraci ke krásné dovolené. Tradičně jsem do závodu šla s perfektní výbavou od MONTANE. Kombinace vzdušných kraťasů Claw Shorts a tílka Snap Tank byla do parného slunečného Španělska skvělou volbou. Obula jsem VIVOBAREFOOT Primus Swimrun s podrážkou firm ground – moje oblíbené botky na kamenité povrchy. Děkuji svým partnerům za skvělou materiální podporu!