Překvapivě úspěšná sezóna - rok 2016 ve znamení zrychlení
Než vyběhnu do prvních kilometrů v roce 2017, nebylo by špatné ve zkratce zhodnotit sezónu 2016. Byl to hodně divoký rok. Více tréninků, změna jídelníčku, více hodin v sedle silničního kola, úspěšně dokončené závody, ale také zranění…
Poslední den roku 2015 vybíhám s Jirkou na Velký Javorník, následně sbíháme na chatu do Veřovic, kde se tradičně scházejí cyklisti z blízkého okolí. Při sprintu z kopce zakopávám a skončím na zemi s rozbitým kolenem. Tenhle divoký seběh mě stál několik týdnů bez běhání.
My last2015 #running Stop for 1month:/ Still love downhills #HappyNewYear Wish you2016 without injuries! #ultratrail pic.twitter.com/4HtEEqO3Kq
— Petra Mücková (@petra_muckova) December 31, 2015
Vynucená regenerační pauza mě natolik nakopla, že jsem na sobě tvrdě zapracovala a jakmile koleno pustilo, dala jsem se do poctivého tréninku. Se změnou jídelníčku jsem odhodila i nějaké ty tuky (vypuštění mléčných výrobků, masa – kromě ryb a mořských plodů a z 90% vypuštění pečiva). Natěšená a odlehčená jsem potom na závodech oproti sezóně 2015 poměrně výrazně zrychlila.
V sezóně 2016 jsem si vyzkoušela také pár krátkých závodů, které se vskutku vydařili. Nejvíce jsem pyšná na svůj výsledek z Behu do Choča, kde jsem překvapila i sama sebe, když jsem na vrchol Choče doběhla jako první žena.
V létě nás zradilo počasí. Malofatranskou stovku jsem sice dokončila, ještě než organizátor v noci stopnul pomalejší běžce kvůli silným bouřkám. Na Nízkotatranské stíhačce nás ale stopli už na prvním kopci, protože v silném větru měly menší váhy problém se vůbec udržet na nohách, natož vyběhnout na otevřený hřeben. Náladu jsem si potom zlepšila uprostřed léta na závodě Orobie Ultra Trail v Itálii, kde jsem si doběhla na hlavní náměstí historického centra města Bergamo pro první místo v ženách.
My most difficult race ever @OrobieUT 140km/9500m+/31:02h
— Petra Mücková (@petra_muckova) July 31, 2016
Thanks for support to all my friends❤#montanegirl pic.twitter.com/c7tTxvFLyD
Ve výborné formě jsem prošla i druhou půlku léta. V srpnu jsem si „odškrtla“ zdolání nejvyššího vrcholu Slovenska (Gerlach) a Slovinska (Triglav). Ze zlaté medailové pozice na Tatranskej Šelme Ultra jsem přejela s partou kamarádů do Julských Alp. Tam jsme si dali týdenní vycházky po krásných technických chodníčkách a zároveň jsem výborným způsobem aklimatizovala tělo před vrcholovou událostí sezóny. Splněný sen ve formě účasti a také dokončení 339km dlouhého Tor des Geants v italském údolí Aosta s převýšením okolo 30 000m+! O dva týdny později jsem jako třešničku na dortu přidala absolvování Kopřivnického Everestu, na kterém jsem 39krát vystoupala kopřivnickou sjezdovku.
Posledním závodem v sezóně 2016 byla pro mě Javornícka 100. V listopadu si tělo řeklo o nutný odpočinek – přetížené Achilovky mě pozastavily v běhání.
Moje shrnutí sezóny v číslech a porovnání s předchozíma 2ma sezónama:
V roce 2016 bylo hned několik prvních příček a „tenkrát poprvé“:
- poprvé na operačním sále s úrazem a moje první šití (8 štichů na rozbitém levém koleni),
- mé první dálkové cyklo-vyjížďky, dokonce až za hranice k našim východním sousedům (víkendový výlet d oZápadních Tater),
- první pozice v ženské kategorii na několika domácích ultra závodech i na bězích do vrchu (Kysucká 100, Jesenická 100, Beh do Choča, Štefánik Trail, Chlebovický krpál, MF100, Tatranská Šelma Ultra)
- první pozice v ženské kategorii na zahraničním závodě (Orobie Ultra Trail, Itálie),
- první žena, která „vystoupala“ Kopřivnický Everest,
- první žena z ČR, která dokončila Tor des Geant,
Rok 2016 byl pro mě také významný z pohledu sponzorství: stala jsem se hrdou členkou VIVOBAREFOOT off road elite running teamu a ambasadorkou značky MONTANE pro ČR a SR. Neskutečně si vážím podpory těchto výrobců, kteří jsou mezi světovou špičkou ve svém oboru a poskytují mi to nejlepší běžecké vybavení. Stejně tak poděkování patří na domácí půdu, a to společnosti Chimpanzee, která mě během roku zásobila chutnýma energetickýma tyčinkama a bonbónkama.
Byla to pro mě velmi úspěšná sezóna a bude velmi těžké (snad až nemožné) tyto úspěchy obhájit. Ať už doběhnu na závodech první, druhá, poslední, … důležité je, že vůbec budu moci běhat (sportovat) a že z tohoto pohybu budu mít stále radost a potkám během sportovních aktivit spoustu stejně pozitivně naladěných horalů.
Do nové sezóny jsem si vytýčila tyto sportovní cíle:
- doléčit achilovky,
- dostat se po zimní pauze zpátky do fyzické kondice,
- shodit tuky nasbírané počas sezóny (na závodech jsem se neskutečně rozmlsala),
- pokračovat s tréninky na silničním kole (a lehce navýšit kilometráž),
- naučit se pořádně plavat (se správnou technikou).
Těšte se v roce 2017 z každého dne, kdy vstanete ve zdraví z postele a budete moci vyrazit do přírody a strávit čas s přáteli!