Skáj Velikonoce pod Ještědem
15.4.2017
24,5km / 1600m+ / 2:48:56h
výsledky zde
strava.com aktivita zde
První ročník závodu Ještěd SkyRace mi zůstane vrytý do paměti hodně dlouho. Byl to jeden těch závodních dnů, kdy prostě všechno klapne, hvězdy jsou Vám nakloněny a využijete svůj potenciál na maximum. Umístit se jako 4.žena za Ankou Strakovou, Zuzanou Kocumovou a Kateřinou Matrasovou, to je výsledek z říše snů. A bylo mi jasné, že tento rok podobný výkon neobhájím.
Loni jsem se vzpamatovávala od zranění a následně jsem „hladověla“ po běhání a využívala každou příležitost, abych si mohla jít zatrénovat. Naopak tento rok jsem měla před běháním po rovině respekt, protože jsem se bála o achilovky, které jsem na konci roku 2016 přetížila. Většinu volného času jsem tedy věnovala do silniční cyklistiky. Však cyklisti běhají na ultra výborně! …ehm, teda cyklisti jsou borci na výstupy do kopce, tam zužitkují namakaná stehna. Ale běhání po rovině je zcela jiná disciplína.
Za rok 2017 mám tedy na tréninkovém kontě naběháno zhruba tak nula-nula-nic a jako velká frajerka se opět stavím na start Ještěd SkyRace. 3,2,1, start! Úvod je opět výborný – hned do kopce, teda směr sjezdovka. Celkem funím, ale vím, že se za pár minut naladím na mód „makám“. Seběh druhou sjezdovkou dolů a teď začne peklo. Na profilu trati to až tak nevypadá, ale následujících cca 10km je běhatelný zvlněný terén. Závod je krátký, na odpočívání není čas, musím běžet, co to dá. Hlavou se mi honí věta, kterou Zuzka prohodila před startem loňského ročníku „je to těžká trasa, na které si ani chvilku neodpočineš“.
A ono to bolí! Nohy, které téměř zapomněly, co je to běh, dostávají záběr jako prase. A když už se konečně dostávám k vytouženému stoupáku na Ještěd, tak zjišťuji, že mám kvalitně přepálené svaly. Plíce by tahaly i za dva, ale nohy jsou na odvar. Stoupáky, které mě měly posunout v pořadí dopředu, pekelně bolí! Při seběhu to není o moc lepší, protože oslabené nohy nezajišťují 100%ní oporu. Nerada bych se na začátku sezóny zrakvila, takže sbíhám s větší opatrností. Na trati vládne skvělá atmosféra! Slova povzbuzení se mi dostanou nejen od mé rodiny a Martina, zástupce MONTANE (stejně jako loni mě přišli povzbudit na trati), ale také od mnoha dalších přihlížejících fanoušků.
Když stoupám podruhé na vrchol Ještědu, slyším z cíle moderátora, který hlásá doběh první ženy. No pěkně, to jsem teda hodně pozadu! Morál jde tatam, ale už to nějak doklepnu. K cílově lajně nepřibíhám zrovna v nejlepší náladě. Najednou ale za sebou slyším neskutečný hec – nějaký klučina mě dobíhá a volá: „makej, pojď, zaber…!!!“ Přátelé, hezčí doběh jsem si nemohla přát! V cíli padám k zemi totálně vyšťavená, že ani nestihnu borcovi poděkovat za slova povzbuzení. Čas sice nestojí za řeč, ale vlastně jsem ani nic moc lepšího nečekala – vzhledem k tomu, co mám-nemám letos natrénováno.
Na ne zrovna povedený sportovní výkon navazoval velmi povedený program. Počkala jsem, až Robo, Vláďa a Honza odznačí ještědskou trať a vyrazili jsme společně na liberecký plavecký bazén. Já jsem si dala alespoň pár temp (poprvé v životě v 50m bazénu), porochnili jsme se ve vířivkách, prošli si Kneippův chodník, vyšantili se na tobogánu a ukončili to parní saunou. Proč nemáme takový supiš bazén i u nás v Příboře? :)))
V neděli jsme nelenili a zašli jsme se s klukama ještě proběhnout směr Jizerské hory. Klusli jsme si až k vodní nádrži Bedřichov, Robo nám ukázal vyhlídku na Ještěd, kde se chodí balit baby :) Následoval další regenerační výkvas v bazéně a odpolední vycházka na rozhlednu Císařský kámen. No prostě supiš víkend!
Díky Honzovi Dušánkovi za super zorganizovaný závod, Robovi za kvalitní pozávodní program a mým partnerům MONTANE a VIVOBAREFOOT za podporu. Na viděnou na dalším Ještěd SkyRace, tentokrát snad se zodpovědnější přípravou ;)
