Road Adventure 2017: poprvé orienťák, poprvé závodně v sedle
9.4.2017
Orientační závod dvojic/jednotlivců s limitem 5hodin.
Při překročení časového limitu jsou strhávány body (2body/1min prvních 10minut, dále 5bodů/min)
Tým: Do pohody
Týmový parťák: Tom Zaplatílek
cca 135km / 1150m+ / 5:55hod
výsledky zde
záznam na strava.com zde
Loni jsem po mnohaleté pauze přesedlala na silniční kolo. Letos starou dobrou Favoritku F1 nahradila karbonová Eliška. S takovou – o 3 kila lehčí – silničkou se lítá ještě radostněji! Samozřejmě, že jsem začala pošilhávat také po nějakém cyklistickém závodě. Ten první přišel nečekaně rychle. On to ale nebyl klasický závod, ve kterém se zuby nehty držíte pelotonu a v balíku riskujete, že s malým zaváháním jednoho článku padnete k zemi. Byl to orientační závod. A když mi Tom napsal, že je určený nejen pro jednotlivce ale i pro dvojice, tak jsme se shodli, že ve dvojku by z toho mohla být celkem zábavná vyjížďka.
V neděli přijíždíme s dostatečnou časovou rezervou do centra závodu v Čelákovicích. Nainstalujeme na kola zapůjčené mapníky a na registraci si vyzvedáváme mapy. Ještě neznáme bodové ohodnocení, ale vyznačené kontroly v mapě už můžeme studovat a předběžně naplánovat trasu. Buď pojedeme SV směrem k Mladé Boleslavi nebo pojedeme sbírat body SZ směrem na Kokořínsko. Druhá volba zní lákavěji, určitě to bude záživnější (kopcovitější) a Kokořín dnes prostě chceme vidět!
V 11hod vše vypukne. Startuje se ve vlnách, my jsme ve skupince se startem v 11.14hod. Vyrážíme a dostáváme kartičky s bodovým ohodnocením. Tyto zatím schováváme do mapníku, protože první kilometry jsou dány. Vyrážíme sbírat kontroly směrem ke Kostelci nad Labem. Ze začátku máme společnou trať s dalšími dvěmi mixovými dvojicemi. Moc se mi nelíbí, že nejsilnější cyklista v podstatě tahá nejen svou parťačku, ale i zaháklou druhou dvojici. My nezkušení orienťáci občas zaváháme a dvojice nám odjedou, potom je doháníme… (kdo nemá v hlavě, ten musí mít v nohách). Celkem se mi uleví, když je na další kontrole setřeseme a ujedeme jim. Vlastně, tam někde se začaly naše cesty rozcházet a každý najel na svou taktiku.
Je krásný den, azurová obloha, tak akorát teploučko na krátký rukáv (a první letošní velo-opálení). Co mi ale kazí dojem, tak jsou místní silnice. Jeden velký fujtajbl! Tohle v Beskydech nemáme. Za tohle se budu muset Elišce dlouho omlouvat. Nevím, proč organizátoři psali, že silniční kola budou mít na takovém tankodromu výhodu. Zrovna dnes se jede "Peklo severu" - když už se na tuhle klasiku nemůžu dívat naživo, tak si na borce alespoň vzpomenu, když projíždíme ty nejhrbolatější úseky středočeských silnic 2. třídy. A do toho se mi v hlavě přehrává Lasica a Satinský. Více než na mapu se musím soustředit na silnici. Hlavní úkoly dne jsou:
1) posbírat co nejvíce kontrol,
2) vyhnout se co nejvíce výmolům.
Táhlé stoupání do obce Vysoká už začíná bolet. Zapíšeme kontrolu a hurá omrknout ten Kokořín. Všechno by bylo super, kdyby serpentiny na klesání od hradu nebyly tak nechutně rozbité a zasypané štěrkem. Před další kontrolou se rozkokošíme a na kontrolu u kostela v Hradsku stoupáme turistickým chodníkem s koly na ramenou. Vtipné! Něco na tom cyklokrosu bude. A vzpomeneme na Olafa, měl by z nás radost, jakou jsme si přidali trailovou vložku!
Přijde ještě nějaké zaváhání, kolik máme času do cíle, Tom mě ujišťuje, že času je dost. Takže cestou posbíráme ještě nějaké kontroly. Rozhlednu Hradiště si přeci nenecháme ujít, průjezd Mečeřížem taky ne (že, Jirko?!) Cesta k Jizeře utíká dobře, však dolů k vodě to je za odměnu. Na posledních kilometrech hodně zpomalujeme, protože cesta je poměrně složitá na orientaci, ale máme velkou časovou rezervu, takže do cíle dojíždíme 5minut před limitem. Radost z dokončeného závodu, cílové foto, pomalu se jdeme vybalit k autu.
UPS! Tak ne 5minut před limitem ale 55minut po limitu! Jsme se tak trochu sekli a protáhli jsme si závod na 6hodin! Tak to nás ale hodně pobavilo. To je tak, když máte příliš chytré hodinky, které Vám ukazují milijón veličin a údajů a v závodní euforii nerozeznáte ukazatel aktuálního času od ukazatele délky aktivity… Hlavní cíl dne „příjemně se rozbít“ a užít si pěkný nedělní den v sedle se ovšem vydařil na jedničku. S Tomem jsme oba odjížděli z Čelákovic s dobrým pocitem vydařeného tréninku a obohaceni o nové zkušenosti s orientačním závoděním.
Díky Tomovi, že mě na tuhle srandu oslovil a že nás tak kvalitně potáhl. Díky organizátorům za spáchání celé události. Díky Elišce, že to se mnou v těch divokých podmínkách vydržela a spolehlivě mě dovezla až do cíle!
