L´Échappée Belle - návrat k ultra šokovou terapií / L´Échappée Belle - back in ultra via shock therapy

úterý, 19. září 2017

L’ÉCHAPPÉE BELLE : L’INTÉGRALE

144 km / 11100m+ / 42:46:55h

Umístění: 85. ze 247 ultra-běžců v cíli (téměř 500 ultra-běžců na startu), 4.žena

Position: 85th overall from 247 ultra-runners in finish (almost 500 ultra-runners on the start-line), 4th women

Výsledky/results zde/here

Oficiální fotogalerie / Official photogallery zde/here

Aktivita na strava.com/activity on strava.com zde/here + zde/here + zde/here

 

Scroll down for English version.

 

sponzoridrCool

Není nad to být na závod perfektně připraven!

13 dnů od operace menisku mám částečně rozhýbané koleno a poprvé doma sedám na cyklotrenažér. Opravdu divný pocit, nasedat na kolo s berlemi. Hrozný pocit, ten nepříjemný tah pokaždé, když koleno projde horní úvratí… O 39 dnů později je plánovaný start jednoho z nejtechničtějších ultra-trailů v Evropě – L´Échappée Belle – s parametry cca 144km/11100m+! Kromě každodenních krátkých balančních cvičení a perfektní rehabilitační péče od Evy z Kliniky sportovní medicíny v Ostravě  jsem stihla potrénovat asi tolik:

3x1hod                     domácí cyklotrenažér

240km/3000m+      silniční+trekové kolo

80km/6400m+        turistika+ferraty

A po této decentní obnově svalstva jsem se vydala do Francie, nedaleko Grenoble, do zapadlé dědinky Aiguebelle, která byla centrem zmíněného závodu.

20170823 203236

 

Feel everything!

Koleno už při chůzi nebolí. Ani na schodech. Raději jsem moc nezkoušela běhat. Jdu do toho! Ve středu ráno přesedám v Praze z nočního vlaku Samovi do auta. Večer jsme na místě, rozděláváme stany, naplníme žaludky a máme před sebou celou noc a celý den, abychom si odpočinuli a sbalili se do akce. Na posledních 47km se chci na trati přezout do širších a méně agresivních Vivobarefoot Swimrun. Na start obuji Vivobarefoot Primus Trail SG. Doma si na kratší tréninky vybírám z bot vložky, abych se přiblížila pocitu chůze-běhu naboso. UPS! Já si tu vložku z Primusek doma nechala. Tak to bude opravdový barefoot zážitek!

20170825 164831 

 

Není kam spěchat…vlastně ani se nedá spěchat!

Ve 3hodiny ráno vyrážíme autobusy do místa startu, dědinky Vizille. Máme k dispozici velkou sportovní halu s žíněnkami, toaletami, stánkem se snídaní. Co víc si přát? Před 6hodinou se už pod startovním obloukem mačká téměř 500 běžců.

Prvních 20km je poměrně pohodových. Celou dobu mírně stoupáme, ale postupujeme většinou po širokých štěrkových cestách. Za první občerstvovačkou přecházíme do krásného horského terénu. Teplo je zatím snesitelné. Sem tam uzobnu po cestě borůvku. Jdu si to svoje, v módu „rychlý turista“, abych to nepřepálila.

Flóra mizí, stoupáme do měsíční krajiny, všude jsou kameny. Blížíme se nejvýše položenému bodu trasy, na 2926m vysoký Pic Central de Belledone. Toto je jediný úsek, kde se potkáváme s protisměrem – z vrcholu se vracíme dolů nedalekou stezkou, nadohled od stoupajících závodníků.

Místy je terén opravdu náročný, ale zatím se mi tady moc líbí. Poskakování po kamenech všech možných tvarů a velikostí mě zatím baví. Přes některé úseky snad ani nevede turistická značka. Jako byste tady nasypali hromadu čerstvě naštípaných kamenů a sem tam zapíchli navigační vlaječku. A takových úseků je tady čím dál více. Euforii z kýčovitých výhledů na okolní vrcholky a na desítky romantických horských jezírek postupně začne střídat nasranost. Později mě ty kameny už začínají pěkně štvát. Průměrná rychlost klesá prudce pod rychlost průměrného turisty v Beskydech. Mám pocit, že jsem to nejpomalejší, co doma máme.

17 echappeebelle brunolavit 8464 36582226360 o

 

Rozmary počasí

První den je takové typické jihofrancouzské teploučko. Naštěstí je na trase spousta pramenů k osvěžení. Za celý život jsem nepřekročila snad tolik potoků kolik za tento závod! Večer se zatáhne a spadne z nebe i trochu vody. Poměrně nedaleko se začne blýskat a hřmít. Přiběhnu na nejbližší občerstvovačku, ve které je pod střechou celkem narváno, všichni posedávají. Ptám se jednoho čokoládkového závodníka, se kterým jsme se na trase několikrát míjeli (a já ve stoupání slintala nad jeho výstavními lýtky):

Já: Závod je pozastaven, že?

On: Ne! Proč? (udivený)

Já: No protože je bouřka. Nikoho nevzrušují ty hromy a blesky?

On: Ne, to je OK.

OK, tak potom není důvod vysedávat, pokračuji dále. Poměrně statečný déšť nakonec celkem rychle přešel a odnesl s sebou i ty hromy a blesky. Než vystoupám na úroveň Rysů, do sedla Col de Moretan, tak se rozední a nad hlavou máme opět jasné azurové nebe. Celou sobotu už je potom jen statečné horko. Naštěstí mě proti horku vybavili u Dr.Cool a díky jejich vychytávkám jsem ty největší pařáky alespoň trochu zmírnila.

echappe belle 2017 thomas capelli 10 36919743392 o

 

Jít či nejít?

Po 29hodinách docupitám na 99.km, lyžařské středisko Super Collet, kde máme druhý dropbag. Když si představím, že bych touto rychlostí měla jít až do cíle… Volám Hance:

Já: Hani, já to kašlu, já tady asi končím.

Hanka: Peťo, máš nějaký zdravotní problém? Nějaké bolesti? Co koleno?

Já: Koleno OK. Vše OK, žáden problém. Je to nekonečné a pomalé.

Hanka: Peťo, ty teď nemůžeš skončit, jsi ve své kategorii na bedně! Jestli to alespoň trochu jde, tak makej!

Hanka má úžasné přesvědčovací schopnosti :) Přezouvám botky, převlékám tílko, nahazuji přes ramena chladící Dr.Cool ručník, osvěžím se a pokračuji dále…

20170825 190411

 

Nechutný ultratrailista

Horko je každému. Sestup do výšky 1427m a následný výstup nad 2200m na otevřeném slunci zpomalí všechny. Pro zlepšení nálady opět uzobávám slaďoučké borůvky. Když doběhnu na občerstvovačku na 114.km, cítím podezřelou slabost. Nechám si změřit tep a saturaci – vše OK. Natlačím do sebe cukry a dle pokynů lékařky doplním do softflašek minerálku namísto čisté vody. Šupnu ještě magnézko a pomalu vyrážím na trasu. Volám opět Hance a stěžuji si na malátnost. Prý mi chybí minerály. Pravda, tolik hodin jsem v takovém horku asi nikdy před tím nebyla. Na občerstvovačkách navíc nemají sůl, ve které bych si jinak vymáčela ovoce. Jak radí Hanka: „Když bude nejhůř, tak na sobě máš soli dost :)“ Myslete si o mě co chcete, ale… kouknu před sebe, za sebe, nikde nikdo, tak…začnu si zběsile olizovat slané paže! Zapíjím to bublající minerálkou. Vzpomenu si při tom na Průvodce přežitím v drsné přírodě od Pavlíčka… No sranda musí být!

Aby toho nebylo málo: když vychlompu asi 3/4l té minerálky a stále cítím suchoty v krku, tak mi dojde, že ta minerálka je pěkně slaná! OK, tak vím, co mě postavilo zpět na nohy :)

20170826 070336

 

Rychle do cíle

Na poslední občerstvovačku to běželo celkem hezky. Tyto úseky jsou za odměnu za ty muka na prvních 90ti km. Konečně se dá i popobíhat. Když opouštím občerstvovačku, doletí poslední SMS od Hanky: „6min za tebou je další závodnice, nenech se předběhnout! Jestli trochu můžeš, tak makej!“

Jo, to se řekne, makej. Uf, tak zkouším makat. Celkem se rozběhnu. Motivuje mě i to, že předbíhám spoustu lidí (jsou okolo mě pomalejší běžci z kratších tratí). Posledním stoupáním na trase je překvapivá stěna uprostřed lesa – takový vertikal, kde se to tu vzalo? Pár metrů prudce nahoru a teď už jen šup dolů. Valím jako ďábel. Za běhu nasypu do krku ještě jedno sladké magnézko. Není čas ztrácet čas, a tak hážu cik „na Bartáska“, tj. téměř za běhu (furt jsem ještě žena, úplně za běhu to nejde, že ano) a cítím se jako opravdový závodník.

Klesání je dlouhé, ale i já se dočkám jeho konce. Do cíle dobíhám po úmorných 42hodinách a 47minutách. Upřímně, myslela jsem, že čas okolo 36hodin je reálný…to jsem si ale ještě neuměla představit, co mě v první půlce trasy čeká…

20170826 195845

 

Děkovný seznam je opět velmi nabitý. Bez Vás by to nešlo:

Děkuji mému imaginárnímu andělovi, který mi dal sílu tuhle šílenost dokončit a který nade mnou držel ochrannou ruku, abych si v těžkém terénu nenabila už tak dost zničená kolena.

Děkuji doktoru Holibkovi, který mi svýma kouzelnýma rukama opravil koleno a díky kterému můžu i nadále dělat tento úžasný sport

Děkuji Evě, té nejúžasnější fyzioterapeutce, jakou jsem kdy potkala. Eva vždy ví, kam šáhnout a jak zahýbat, ale i jak člověka namotivovat.

Děkuji tomu nejlepšímu příteli na telefonu – Hanka je můj nejvěrnější „fanoušek“, který vždy povzbudí, ale i poradí.

Děkuji Alešovi za skvělý support na 1. dropbag-ové stanici, ale hlavně za neuvěřitelnou péči v cíli. Aleš se o mě postaral jako o vlastní dítě, neskutečný servis!

Děkuji Samovi, který přede mě postavil výzvu, projít tuhle výjimečnou závodní trasu. Bez něj bych se do Belledonského masivu asi nepodívala.

Obrovský dík patří mým sponzorům za fantastickou výbavu: oblečení a batůžek od MONTANE, milované barefootové kecky VIVOBAREFOOT a chladící rukávky a ručník Dr.COOL

A samozřejmě díky všem přátelům a fanouškům za slova povzbuzení. Ultra se běhá hlavou a vy mi tu hlavu z velké části držíte vztyčenou!

Drazí organizátoři L´Échappée Belle, díky Vám jsem opět posunula své limity o krůček dále. Vpustili jste nás na nádhernou trasu a ukázkově jste se o nás starali. Děkuji za vše!

20170825 100234

 

ENGLISH VERSION

It´s easier with a good preparation!

13 days after my meniscus operation I can bend my knee a little and I do my 1st home cycling training. It´s weird a little when you get on the saddle with crutches. It´s unpleasant to feel that stress in the knee during each top dead center… I should do one of the most technical Ultra-Trail in Europe 39 days later. L´Échappée Belle with parameters 144km/11100m+! Instead short daily balance trainings and nice care from my physio Eva from Ostrava Sport Clinic this was my preparation:

3x1hod                    home indoor cycling

240km/3000m+     road + trek bike

80km/6400m+       hiking + via ferratas

After this decent muscle recovery, I depart to France, close to Grenoble, to the small village Aiguebelle. Here was the race center.

ai9a9650 36189218044 o

 

Feel everything!echappe belle 2017 thomas capelli 4330 36255182384 o

I feel no more pain in my knee when I walk. Neither on stairs. I didn´t do any running training to be sure I will not hurt my knee. Let´s do this ultra-trail!

Wednesday early morning I come to Prag by train and we continue to France by Sam´s car. We come to Aiguebelle evening. We built tents, eat a little and we have whole night and whole day for packing and for having a good rest.

For last 47km I plan to wear my Vivobarefoot Swimrun shoes. For first 100km I will wear Vivobarefoot Primus Trail SG. Usually I don´t use insole during short trainings – I want to run/hike with barefoot feeling. UPS! I forgot to take insole for my Primus shoes. That´s gonna be a real barefoot adventure!

 

No reason to hurry… well, no way to hurry!

At 3am leave buses to Vizille, place of race start. We can have last short rest in sport centre. Organisers prepared some breakfast, too. Perfect service! Close to 6am you can see almost 500 runners on the start line.

First 20km are quite easy. It´s a long but gentle ascent, mostly on gravel roads. There is a beautiful mountain terrain after the first refreshment. Weather is nice – not so hot, it´s morning. I´m enjoying the natural refreshment – I eat some blueberries on the track. I go sensibly, not too fast.

Flora disappears, we ascent into the moon landscape, stones are everywhere. We reach the highest point of the Route - Pic Central de Belledone (2926m). This is the only one part of the route where we meet runners in the opposite direction. We descend parallel route close to ascending runners.

The route is quite difficult but I really like it… for now. I have fun when I have to jump on stones of all different shapes and sizes. It looks there is no official route in some parts. It´s like when you bring a huge pile of sharp stones on one place and you just put there navigation flags. More and more often you can find this route character here. On the beginning, I enjoyed amazing views on mountains peaks and tens of lakes. Later I felt more anger. These stones upset me! My average speed is as “high” as average speed of tourist in Beskydy mountains (where I live). I feel like the slowest runner.

 

Weather whims

There is nice hot weather during the first day. We cross many mountain springs what is very good refreshment. Evening it starts to rain a little. Relatively close to my position I can hear thunder and see lightning. I come to nearest refreshment point. There are many runners, everybody is sitting here. I recognize one guy which I saw in some ascents (I adored his nice muscular calves). I ask him:

Me: The race is stopped, isn´t it?

He: No! Why should it be stopped? (wondering)

Me: Because it´s storm. Nobody cares thunder and lightning?

He: No, that´s OK.

OK, so there is no reason to stay here and sit. Fortunately, the rain stopped soon. We continue to the mountain saddle Col de Moretan which is as high as Rysy Peak in High Tatras in Slovakia (2500m). The new day starts when I reach this saddle. The sky is nice clear and we have very hot weather during whole day. I´m lucky I took some equipment from Dr. Cool company – this alleviates the strongest heat.

echappe belle 2017 thomas capelli 4386 36255237394 o

 

To go or not to go?

After 29hours of running (OK, more walking) I come to ski resort Super Collet (99km). There is the second drop bag station. When I imagine I should continue next 47km with actual average speed… I call to Hanka:

Me: Hanka, I think I quit here, I don´t care…

Hanka: Petra, do you have any health issue? Do you feel pain? How is your knee?

Me: Knee is OK. Everything is OK, no pain. But it´s never-ending and too slow.

Hanka: Petra, you can´t quit now, you are on the podium place in your category! Go and push the tempo if it´s possible!

Hanka can convince me so easily :) I change shoes and T-shirt, I put Dr.Cool cooling towel on my shoulders, I refresh myself with cool water and I continue…

echappee belle dsc2084 36700783562 o

 

Disgusting ultra-trail runner

Everybody feels the strong heat. Everybody slows down during descent to 1427m and next ascent above 2200m in opened terrain on strong sun. Nice sweet blueberries along the track make my day. But I feel very weak when I come to next big refreshment point (114km). The doctor measures my heart rate and saturation – everything is OK. I eat some sugar and fill my soft flasks with mineral water instead pure water (as doctor recommended me). I eat some magnesium and continue. I call Hanka again and complain about my weakness. She says I miss minerals. True, there is no salt on refreshment points. And I never spent such a long time on the route in so hot weather before.

Hanka recommends me: “If you are in trouble you still have a lot of salt on your skin :)”

Well, you can say it´s disgusting but… Nobody before me, nobody behind me… I start to lick my salted arms! I drink a lot of mineral water, too. In this situation I remember the book “How to survive in wild nature” from Pavlíček writer… Well, it´s nice to have some fun.

I drink about 0,75litres of this mineral water and I still feel strange feeling in my mouth. Later I recognize that this mineral water is salted! OK, that´s really funny, I didn´t have to lick my body :)

 

To the finish!IMG 4930web

It was nice running part to the last refreshment point. After 90km in very difficult terrain this was for reward. Finally, it´s possible to run now. I start the last part and get SMS from Hanka: “There is another woman 6mins behind you. Go fast if you can!”

Oh my…OK, I try to go faster. It´s nice running track, here. There are many runners from shorter distances – I´m motivated when I overtake them. The last ascent surprises me – there is short wall. Very nice short vertical! After that there is only moderate descent and I run as fast as possible. While running I eat one more magnesium. I pee almost in “Honza Bartas style” (Honza is czech trail runner who is known because he can pee during running). I feel like a real racer now :)

It´s a long descent but in the end, I cross the finish line. After 42hours 47minutes I´m in finish. Sincerely, before the race I thought I could finish in 36hours. But I couldn´t imagine how difficult is the route.

 

There are so many people to who I want to say thank you. All of you were very helpful:

Thanks to my imaginary angel who gave me the force to finish this race. Angel, who took care about me and my knees.

Thank to doctor Holibka who repaired my knee with his magical hands and who allowed me to continue with my favourite trail running.

Thanks to Eva, the best physiotherapeutic I ever met. Eva always knows where to push, how to stretch the body and also how to motivate me.

Thanks to my best friend on phone – Hanka is my most faithful fan, she advices and cheers me every time I need it.

Thanks to Aleš for nice support in 1st drop bag station and for his fantastic care in finish! Perfect service!

Thanks to Sam who introduced me this amazing challenge. I think I would never see Belledone Massif without his tip.

Huge thanks to my sponsors for beautiful equipment: running bag and clothes MONTANE, lovely barefoot shoes VIVOBAREFOOT and cooling staff Dr.COOL.

Thanks to all my friends for their cheering. Ultra-trail is about strong mind and all of you help me to keep my mind enough strong!

Dear L´Échappée Belle organisers, thank you for moving my limits to next level. You showed us a beautiful route and you took care about us exemplary. Thanks for all!

 

 

Napsat komentář

Komentujete jako host.