Zimní malopolské radovánky 2018

pátek, 25. leden 2019

WINTER TRAIL MALOPOLSKA 2018

 

105km / cca 6000m+ / 19:11hod

Umístění: 13. pozice z 68 běžců v cíli (87 běžců na startu), 1. žena

Výsledky ZDE

Aktivita na strava.com ZDE

 mapka wtm2018 105

Když jsem se v roce 2016 začala chystat na nejšílenější organizovaný trail v mém životě Tor des Geants (cca 340km/30000m+), tak se mě Olaf zeptal, jestli jsem už někdy běžela aspoň nějakou 100mílovku. Ne, v té době jsem měla absolvované jen ultra dlouhé 100-140km. Zachovala jsem klidnou hlavu a i přes nedostatek zkušeností s ultra dlouhým ultratrailem jsem Tor zvládla. Svou první čistokrevnou 100mílovku jsem si naložila až na jaře 2017, v polské oblasti Malopolska. Nenápadné kopečky nepřesahující výšku 1000m, podobné těm našim beskydským a vlastně i podobně zrádné, se mi zalíbily.

V prosinci 2017 jsem do Malopolska přijela znovu, tentokrát na zimní maraton (tehdy v zimě to byla nejdelší možná závodní trasa). Organizátorům z Fundacja 4 Alternatywy jsem si v cíli postěžovala, že tohle není závod pro mě, že maratonská vzdálenost je na mě příliš krátká (rozuměj: příliš intenzivní). Chlopaci se zaradovali, že ať dojecham v zimě 2018, že bedzie dystansie 100km a bedzie dužo sniegu! Tak to ano, do toho jdu!

A v pátek 14. prosince už si to míříme směr Kasina Wielka do našeho oblíbeného penzionku, bývalé staniční budovy u železnice (fakt pěkné a levné ubytko, navíc hned naproti malého lyžařského areálu, doporučuji!) Původně mi měl Laďa dělat na trati support. Taky tady nebyl poprvé – na jaře vítězně doběhl do cíle 48km ultra a byl to v té době jeho nejdelší absolvovaný závod. Malopolské traily se mu tak zalíbily, že se nakonec přihlásil také na zimní závod, a to s délkou 45km.

My, stovkaři, startujeme spolu s 85km dlouhou trasou v sobotu v 7hodin ráno, Laďa vybíhá na 45km trasu o hodinu později. Vzhledem k tomu, že máme prvních cca 36km stejnou trať, tak jsem si celkem jistá, že mě za tu hodinu ještě Laďa doběhne. A kupodivu ne, o pár minut jsem mu utekla :) Už na první občerstvovačce dobíhám další holku z naší trasy, Aniu. Z občerstvovačky vybíhám jen pár sekund dříve, ovšem během chvilky mě do táhlého kopce Ania předbíhá. Já svižným krokem, ona během. Aha! Seběhy mám sice mnohem rychlejší (v tom sněhu je to velká zábava), ale na rovinkách i do kopců viditelně hodně ztrácím. Průběžně se dovídám, že Ania je první žena na 105km trase a uspokojuji se s druhým místem. Nemá cenu se stresovat, běžím si to svoje, abych správně rozvrhla síly a udržela si skvělou pozici.

ABC 4784

Na občerstvovačkách se s Aniou vždy potkáme. Jak je to možné? Čekala jsem, že budu postupovat mnohem pomaleji než ona! Je pravda, že mám o dost rychlejší zastávky na checkpointech, obzvlášť v Rabka Zaryte (46.km), kde máme dropbagy a kde se vedoucí žena zdrží převlékáním a přezouváním. Já běžím celý závod jen v zateplených elasťákách, tílku, primino tričku s dlouhým rukávem a tenkých primino rukavičkách, samozřejmě vše od MONTANE. Až večer, když začne foukat, tak mě chladí sníh topící se na rozpáleném těle a nandávám osvědčenou ultralehkou bundu MONTANE Minimus Jacket. Trasa závodu je vedená jako okruh, ale některé úseky se vracíme po stejných značkách. Poslední kopec před obrátkou do cíle Turbacz mi dává zabrat. Dlouhé táhnoucí se stoupání, právě tady začalo být opravdu chladno (pocitovka prý byla až -10°C). Z Turbacze (69.km) pozvolna sbíhám dolů a napojuji se na trasu, po které jdou kolegové v protisměru. Alespoň neběžím stále sama a mám kolem sebe občas lidi. I když se jen míjíme a já je tak trochu lituji, když vím, jaký „neverending Turbacz“ mají před sebou.

Před druhou návštěvou občerstvovačky s dropbagem v Rabka Zaryte (89.km) dobíhám opět Aniu. Hned na to se mi podaří přeběhnout odbočku, a tak mě Ania ještě s jedním běžcem opět předbíhá. Máme před sebou malý kopeček nahoru – ten si pamatuji ze 100mílovky. Nahoře bude les a my musíme v lese doprava dolů… Ania je do kopce trochu rychlejší a já před sebou sleduji záři z její čelovky. Právě jsem přišla k lesu na zmíněnou odbočku, ale Ania pokračuje doleva nahoru. Mám pokračovat a začít si nabírat náskok? Ne, udělám dobrý skutek. Volám na kolegy, že jdou špatně a pokračuji dále. Jó, dobrý skutek, ten se mi vrátí… dokonce už po pár desítkách metrů: Přeběhla jsem totiž opět odbočku a zamotala se do lesa. Než jsem se vymotala, tak mě opět dobíhá Ania. S takovou doběhneme do cíle společně :)

48406057 1991789074267718 9104729277609279488 o

Před checkpointem mi jde naproti Laďa, který už si stihl po svém 45km závodě odpočinout. Ujišťuje mě, že vypadám mnohem lépe než ta druhá holka. „Jo, díky, to jsou taková slova povzbuzení z nutnosti“. I když, on ten Laďa měl asi pravdu, že Ania začíná uvadat. Máme před sebou už jen výstup na Luboň Wielky a na Szczebel (oba kopce takové technické perličky na závěr). Na první vrchol se vysápu o pár minut dříve, z kopce mi to jde, tam to rozparádím a náskok prodloužím. Při stoupání na Szczebel si definitivně dělám dostatečnou rezervu na 2. ženu a dokonce cestou předbíhám i pár chlapů.

Tento výstup na Szczebel je opravdu výživný. Musím si pomáhat rukama, abych se vysápala na některé kameny. Krásný technický prudký stoupák. Mimochodem, v cíli jsem se dozvěděla, že mě někdo udal (na základě live sledování podle GPS), prý jsem šla na Szczebel zkratkou. Chlapcům jsem vysvětlovala že opravdu ne, protože na tak prudký kopec se snad zkratkou ani jít nedá. Já se tam jen 3x otáčela a s mobilem v ruce hledala správný směr :)

Poslední atrakcí na trati byl sestup ze Szczebela. Asi bych měla napsat spíše sjezd. Přede mnou tudy prošly stovky dalších závodníků (z kratších tras) a z cestičky se stalo jedno velké kluziště. Zkouším to sjet „na Suchomela“ – dřepnu si a rukama koriguji balanc. Hned mi podjedou nohy a jedu dolů po zadku… dokud se mi boky nezaseknou mezi dvěma šutry :) A když už jsem se doklouzala skoro dolů, tak jsem si vzpomněla, že mám v batohu suprové nesmeky!

Nicméně taky během mého komického sjezdu ze Szczebela jsem navýšila náskok a dokonce jsem doběhla ještě jednoho chlopaka. Zbýval už jen kousek po rovince přes dědinku Kasinka Mala a poslední stoupání do cíle. Ještě že mě Laďa upozornil, abych si v tomto úseku dala pozor na značení, dalo se tady celkem jednoduše sejít z trasy. Přála jsem si zvládnout tento závod do 20ti hodin. V těch zimních podmínkách to chvilkama nebylo úplně jednoduché. Po 19hodinách 11minutách jsem proběhla cílovým obloukem jako první žena a k mému překvapení v celkovém hodnocení jako 13. finišer. Pecka!

20181216 021539

Letošní zimní Ultra Trail Malopolska byl úžasný, dočkali jsme se ideálních zimních podmínek – sněhu napadalo tak akorát, aby pokryl kamenité stezky a my jsme se mohli klouzat z kopců dolů. Po dlouhé době jsem si opravdu pošmakovala na sněhu. Z cíle jsme museli sejít více než kilometr k autu z kopce (200m klesání). A v neděli dopoledne to stejné do kopce na vyhlášení. To potěší! :)

Děkuji organizátorům, děkuji sponzorům, děkuji fanouškům. Krásně jsme spolu ten závodní rok 2018 ukončili!

20181216 10090948928906 2007883735991585 1321245688163467264 o

sponzori

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz