Do Tater za šelmou a skyrunningovou trofejí

středa, 31. srpen 2016

TATRANSKÁ ŠELMA ULTRA

20.8.2016MontaneOfi

cca 55km / 3100m+ / 7:33:58h

26.místo absolutně, 1. místo ženyViaTrailOfi

výsledky zde

aktivita na strava.com zde

tisková zpráva Slovak Skyrunning Association zde

oficiální video organizátora zde

fotogaleriie Lukáš Budínský zdechimpanzeemini

fotogalerie ShotPro zde

fotogalerie M Tomko Photography zde

 

Minulý rok jsem Šelmu tak trochu prošvihla. Jediný delší běžecký závod na území slovenských Vysokých Tater, ten jsem si letos nesměla nechat ujít. V Tatrách jsem už pěkně dlouho nebyla, tak jsem si 2 týdny před závodem dala malou rozcvičku, abych si připomněla, jak se běhá po místních chodníčkách. V sobotu lehké proklusnutí přes Bystré sedlo a od Štrbského plesa kousek po magistrále – za mokra to pěkně klouzalo! V neděli jsem si v rámci vertikálního tréninku dala konečně vytoužený Gerlach. Já vím, že to není nejatraktivnější výstup v Tatrách, ale prostě jsem ten nejvýše vyvrásněný kopec kamení chtěla mít odškrtnutý ;)

 

Před závodem mě čeká velké balení – ze závodu totiž vyrážím rovnou na dovolenou do Julských Alp. Mám tedy plný batoh nejrůznějšího běžeckého oblečení, bot, energetických tyčinek, batohů a dalšího vybavení… Asi v polovině cesty do Tater jsem si vzpomněla, co jsem zapomněla přibalit – spacák a karimatku! Takže volám horskou službu, jestli mě zachrání (samozřejmě nevolám 18300, ale kamarádovi z Tater, který mi nechá doručit do tělocvičny svůj spacák).

V sobotu ráno budíček a rychlá příprava na závod. Jsem překvapená, jak hladce jsme se podělili se všemi závodníky o jednu WC kabinku :D Na start k rozcestníku Tri studničky nás převáží organizátorem zabezpečené busy. Z rána je ještě svěží vzduch, ale jasné nebe napovídá, že dneska bude minimálně první půlku závodu pěkné teplo. Odstartujeme velmi zlehka – chodník je tady poměrně úzký, takže žádné masové předbíhání a nahánění se naštěstí nekoná. Pohledem se pověsím za skupinku běžců, kterých se snažím co nejdéle držet.

14195318 1730841557166562 3697031048212196065 o

První občerstvení na Štrbském plese je brzy za mnou. Potkávám fandícího beskyďáka Pavla – milé od něho, ten mě potěšil. Čeká mě první větší stoupání na Ostrvu, kde se ukáže moje plus – v kopci doháním kluky, kteří mi vždy utíkají z kopce. Ve stoupání předbíhám také první ženu a definitivně také Lucku, se kterou jsme se na prvních kilometrech neustále míjely. Na druhou občerstvovačku u Sliezského domu to jde stále hladce. A taky mnohem rychleji než před 2ma týdny, kdy jsem se na mokrých kamenech bála vůbec rozběhnout, abych si nenabila papulu. U Sliezského domu cítím, že mi dochází šťáva. Musím nabrat cukry, a to nutně! Ovoce, ale to moc energie není. Šáhnu po energetickém gelu – mňááám! Později doma jsem studovala složení a kombinace agávový sirup s kakaovým práškem si u mě teda hodně šplhla. Doplním vodu a šup šup dále na trasu, protože Lucka už doběhla na občerstvovačku taky.

IMG 7878 Edit

IMG 8154 Pano 2

Trať je stále běhatelná, sem tam se objeví turisté, kteří dokonce fandí – no to je mi milé překvapení, že se trend povzbuzujících fanoušků dostává i na Slovensko! Ani nevím jak a jsem na Hrebienku, kde málem přeběhnu občerstvovačku. Natlačím do sebe pár arašídů, pár kousků proteinové tyčky, loknu kolalokové limonády. Přibíhá opět Lucka – pochválím ji, že mi dneska dává pěkně zabrat a rychle před ní prchám dále na trasu.

Podle očekávání je v tomto úseku nejvíce lidí. Situace ale není tak dramatická, jak jsem se obávala, spousta lidí kupodivu uhýbá, někteří opět zafandí a těch brblajících „Keď chcú behať, nech si idú inam“ si nevšímám. Čeká mě dlouhé táhlé stoupání, takže přepínám do módu „chodící robot“, nastavím rytmus dechu a chůze a mastím nahoru. U lanovky pod Lomničákem mě překvapivě opět povzbuzuje Pavel – ano, to jsem potřebovala, díky! Lidí ubývá, také se trošku zatáhlo. Mám komplet propocené záda, no snad mě neprofoukne a nesekne v křížích.

Něco se děje. Tento pocit jsem už dlouho nezažila. Sakra! To přichází křeče do lýtek. To proč jako? Loknu ampulku magnézia a zkracuju intervaly, kdy do sebe tlačím energetický gel. S lehkými pochybami, ale nakonec ve zdraví dokráčím na sedlo pod Svišťovkou. Začneme sbíhat dolů k Chate při Zelenom Plese. Lýtka mají stále tendenci se ozvat, tak dostávám od jednoho spoluběžce ještě magnéziovou tabletu – díky! Ten seběh mi zase nějak nejde. Respektive jsem se prostě posunula do rychlostní kategorie, kde mi z kopce všichni utečou a já je doháním až ve stoupání. Sestup je poměrně technicky náročný, do toho rodinky s malýma dětma. No nějak ty děti oblezu a docupitám na poslední občerstvovačku u Brnčálky.

Mají tu mj. chlieb s masťou. Z chlebu by mi bylo zle. Nevím, na co bych tu masťu natřela, tož si vypýtám lžíci a naberu masťu se solí jen tak. Zobnu ještě nějaké cukry a hurá vzhůru do posledních kopečků. Čekají nás už jen 2 sedýlka přes Belianské Tatry a seběh do Ždiaru. Belianky jsem v létě procházela jen jednou, a to za totální mlhy a deště. Dnes je poprvé vidím v plné kráse. A je to opravdu krása. Vystoupáme na Kopské sedlo a já jsem normálně dojatá, až zatlačím slzu. Nějak to na mě dolehlo, je tu taková neposkvrněná krajina… No nic, dost bylo kochání, musím hnout zadkem, aby mě Lucka nedoběhla – sestup do Ždiaru bude rozhodující!

A taky že ano! Ze začátku to jde, po pár výškových metrech začne celkem divoký chodník. Naštěstí neprší, no i přesto je tu poměrně vlhko a kluzko. Postupně se chodník mění na běhací a já začínám vyhlížet civilizaci. V protisměru potkávám běžce, který mě hodně povzbudí s informací ze svých hodinek, že do cíle je přesně pouhých 3,7km. Zase cítím, že mi dochází šťáva. Gel jsem už dosrkala, takže vytahuju z kapsy poslední trumf – měkoučké želé bonbónky Chimpanzee. Průběžně láduju bonbónky a pokouším se o běh. Konečně vidím město! Chlapi mě upozorňovali, že cíl se běží do kopce. Ze široké ulice mě fanoušci navádí doprava na úzký chodník. Ano, kolem té krčmy, kde jsme včera byli na večeři. A závěrečný stoupák, do kterého už nemám sílu běžet. Ale co by běžec neudělal pro hulákající fanoušky? Navíc když ho jeden z fanoušků pronásleduje se zvoncem u ucha! No prostě jsem ten stoupák jakože vyběhla a v absolutním pořadí jsem protla cílovou lajnu na 26. pozici. Juch, to byla krása!

Necelých 6minut po mě dobíhá jako druhá žena Lucka. Pochválíme se, jak jsme se dnes ponaháněly. Prakticky celý závod jsem měla Lucku jen kousíček za sebou. Pozávodní super horká sprcha, mňamózní večeře, vyhlášení, děkovačka, tombola, afterka s dydžinou a návrat do tělocvičny do spacáku, abych se na tu moji nadcházející dovču aspoň trochu vyspala.

Krásný závod, navíc organizátor Matúš vybavil super počasí. Vlastně to byl úplně super závod, kterému není dohromady co vytknout. Možná jen to, že by mohl být delší a tím pádem méně intenzivní :) Závod se běžel pod hlavičkou Slovak Skyrunning Association v rámci disciplíny ULTRA SKYMARATHON®, takže jsem dostala také Skyrunningový „winner“ nátělník – och, to je mi teda stylový kousek do sbírky trofejí, můžu machrovat :D

Děkuji organizátorům, fanouškům a mým sponzorům – Vy všichni jste se podíleli na tom, že jsem si prožila další krásný aktivní víkend v horách!

zeny stupienok 1024x758

Peto peta vitazi 768x1152

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VÝBAVA:

Oblečení MONTANE: ultralehké kraťásky VKm Shorts, tričko Sonic T-Shirt, návleky na ruce VIA Armguard a multifunkční šátek, v batohu Snap 4 povinná nepromokavá bunda Trailblazer Stretch Jacket

Kompresní návleky na stehna a lýtka od Compressportu.

Výjimečně jsem neobula barefoot, abych se před dovolenou v té rychlosti nezrakvila. Zlekla jsem se tvrdé tatranské žuly a nazula odpružené papuče inov8 Trailtalon 250.

Jak už jsem vzpomněla, i tentokrát mě popoháněla šimpanzí energie a do cíle jsem odběhla na cukry z CHIMPANZEE Energy Chews :)

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz