Malokarpatské ultraběhání potřetí / Ultrarunning in Malé Karpaty for the 3rd time

pátek, 17. červen 2016

Štefánik trail 2016 sponzor

144 km / 5330m+ / 5680m- / 20:28h

Umístění: 16. ze 101 ultra-běžců v cíli (cca 150 ultra-běžců na startu), 1.žena

Position: 16th overall from 101 ultra-runners in finish (about 150 ultra-runners on the start-line), 1st women

Výsledky/results zde/here

Aktivita na strava.com/activity on strava.com zde/here

"Můj" sestřih ze závodu na videu/"My" video from race zde/here

Montane prezentační video ze závodu/Montane presentation video from race zde/here

montaneUK ConvertImage 

Roll down for English version.

 

Druhý červnový víkend jsem měla jednoznačně zatržený v kalendáři mnoho měsíců dopředu. Štefánik zůstává mou srdcovkou. Malebné lesy, skalnaté technické úseky, ale i utrpení na nekonečném asfaltu v posledních městských etapách. Usměvaví dobrovolníci, perfektně zajištěné občerstvovačky, velkolepé uvítání v cíli. A tento rok navíc také s úžasnou podporou – přátelé v cíli, paceri na posledních dvou etapách a v neposlední řadě zástupci Vertical Trade…

 

ETAPA PRVNÍ – tady by dnes ani motory nejely

V Žilině přisedám do auta k Mišovi, členovi Vertical Trade týmu, který se stejně jako minulé ročníky postaví na start závodu. Tentokrát jsme na startu s dostatečným předstihem. Nejsem ale moc schopná komunikace, cítím tlak ze všech stran. Očekává se ode mě, že obhájím loňské ženské vítězství a vzhledem na mé letošní výsledky bych si měla i polepšit čas.

V 19 hodin startujeme, tradičně do krátkého ale prudkého stoupáku k mohyle M. R. Štefánika. První půl hodinu se mi honí hlavou jediné: takový teplý a vlhký vzduch, tak špatně se mi dýchá. Lidé jsou jako motory. Dneska by ani ty motory nejely (nazvěme to profesionální deformací člověka, který má v práci zkušebnu motorů).

První úsek závodu je jinak hodně pohodový, po většinou pobíháme krásným lesem. Někde v lese na trati mě pobaví tajná kontrola, kde Slavo nastavuje měřící zařízení v závodní poloze, jako by šlo o setiny sekundy. A já bych se skoro i zastavila a popovídala, ale Slavo mě povzbuzuje, tak raději běžím dále a nezdržuju se :D

 ETAPA DRUHÁ – konečně první skalky

Po rychlém občerstvení v Dobrej Vode valíme dále pohodovým terénem. No, bylo sice po dešti místy trochu blátivo, ale žádná katastrofa. Vůbec si nepamatuju, že tady byly takové dlouhé rovinaté úseky. Ale podaří se mi většinu proklusat, takže dobrý. Za odměnu, že jsem všechny ty rovinky zvládla, mě čeká stoupání na Záruby a následný sešup k vodní nádrži Buková. Před občerstvovačkou se potkávám s Martinem z Verticalu, který se kochá místními lesy. Spolu doklušeme na kontrolu a já si dám do nosu pár kousků ovoce. Loučím se s Vertical Trade týmem, který tady nabízí servis čelovek a pokračuju do další části tratě.

ETAPA TŘETÍ – Alenka v říši divů

Na pohled hrozivý profil, ale stoupání na Vápennú je tak táhlé, že je vlastně celkem pohodové. Tento úsek si moc užívám, protože stejně jako zbytek nočního úseku jsem na trati prakticky sama. Je teplá noc, bezvětří, ticho. Je tady krásně. Naokolo spousta zelené trávy, ze které vykukují trsy podivných rostlin. Cítím se jako Alenka v říši divů. Pohádková etapa, zakončená prudším sešupem dolů do dědiny, na další občerstvení.

13422416 581149898712123 9039538861814387472 o

ETAPA ČTVRTÁ – proč jsem si nedala kávu?

V Sološnici si dám pěkně do nosu – okoštuju jak zeleninové rizoto, tak těstoviny s kukuřicí a olivami. Mňamka, to mi sedlo. Dobře, že jsem se tak nadlábla, doteď jsem se cítila dostatečně zásobená cukry a kromě ovoce na občerstvovačkách a pár cuců gelu jsem nic nejedla.

Vydávám se na nekonečné asfaltové mírné stoupání (spíše rovinu). Když znám trasu, tak mi to naštěstí tak nějak rychleji uteče. Najednou mám před sebou kopec. Můžu si máknout, hurá! Ale co to, najednou se mi strašně začnou zavírat oči. Mám takovou spánkovou krizi, že se dvakrát musím zastavit, opřít o hůlky, doslova usnu ve stoje, že se mi i stihly zdát sny. Ještě že jsem si na tuto etapu připravila do dropbagu ty hůlky! Ale proč jsem si na občerstvovačce nedala kávu? Jsem tak unavená, že jsem si ani nevšimla blikající čelovky, která signalizuje nízký stav baterky. OK, tak za chvilku po tmě lovím v batohu druhou Petzlovku a pokračuju ve stoupání.

Trochu se vzpamatuju a už je tady odbočka na Vysokú. Tj. jedno z posledních větších stoupání. Tady se rozednívá a já věřím, že s novým dnem naberu nové síly. Na Pezinskú Babu je to z Vysoké ještě daleko, musím máknout…

ETAPA PÁTÁ – zklamaná z času

Na Pezinské Babe si jasně spočítám, že jsem o něco pomalejší, než jsem doufala. S takovou to už pod vytoužených 20 hodin nedám. Trochu mi to pokazí náladu. Zblajznu zeleninovou polévku, kopnu do sebe zabijáka (silnou kávu) a vydávám se do nejdelšího úseku. Cesta na Kamzík je sice hodně daleká, ale já mám velkou motivaci – na Kamzíku mě čeká můj první pacer Kuko. Jako zpestření mi kousek za Babou zkříží cestu rodinka divokých prasat. Uf, trocha adrenalinu. Naštěstí prasata se bála více jako já a netroufla si na mě :)

Už se blížím ke Kamzíku. Turistů tady moc není, na Blaváky je příliš brzy, aby se vydali na procházku. Konečně doklušu na spodní stanici lanovky a můžu si vychutnat stoupák nahoru popod lanovkou. Ano, to mi chutná, to se Beskydské čarodějnici líbí! Hurá, občerstvovačka a moji kamarádi jsou tady! Ups, ale můj dropbag tady není. Tedy je, ale já jsem si ho na startu špatně nabalila a to náhradní voňavé tričko a druhé boty jsem omylem hodila do dropbagu na Pezinskú Babu. A na Babe jsem nakonec do dropbagu ani nešla… No šikovná jsem. Tož budu smradlavoučká a ve stejných botech až do cíle…

ETAPA ŠESTÁ – asi budu protivná

Jen co jsem se s mým pacerem vydala do dalšího úseku, tak mě začal neskutečně bolet pravý nárt.

„Promiň Kuki, asi budu protivná.“

„Viem, som zvyknutý, som s tebou 10 rokov býval.“

Tak to nebyly zrovna slova povzbuzení :D No, fakt jsem byla protivná. Ale Kuko měl pochopení a udělal maximum, aby odvedl mou pozornost od bolavého nártu. Pravda, moje pozornost musela vést k navigaci, protože Kukmen by bez mého upozornění párkrát zakufroval…

Do toho všeho několikrát křižujeme trasu bajkového závodu, což mě neskutečně vytáčí. Jsem unavená a nebýt Kuka, tak mám pocit, že bych určitě spadla nějakému cyklistovi pod kolo. Grrrrr, to si nemohli na bajkovačku vybrat jiný termín? Po 20ti kilometrech v bolesti a s nadávkami konečně dobíháme na Devín. Než si odskočím, Kuko mi vzorně namixuje těstoviny, mňam!

IMG 0941

ETAPA SEDMÁ – epický finiš

S Jurkom vybíháme na poslední 17km úsek. Ze začátku opět bolest jak cyp, ale jakmile začneme klesat z lesíku do města, ucítím finiš a začíná se mi v těle zvedat hladina endorfinů. Jurko na mě celou dobu mluví, že si skoro nevšimnu, že tu odpornou rovinku podél Dunaje prakticky celou odklušeme. Už se to blíží, už vidím cílový oblouk a najednou endorfiny kypí na maximum, nohy vyletěly vpřed, necítím žádnou bolest, jen radost z dokončení závodu. Na posledních metrech posílám Jurkovi děkovný pohled a běžím si protnout cílovou pásku.

13415518 1021471784608471 5024738746726351571 o

Krásné uvítání, všichni mi tleskají, užívám si svou chvilku slávy :) Jsou tady kamarádi – a tentokrát jsou v cíli dříve než já, jak slíbili :D Dostává se mi gratulace také od členů Vertical Trade, ale i od ostatních běžců a fanoušků. Vše bylo tak hektické – rychlé občerstvení, sprcha, za kamarády do krčmy na pořádnou večeři, znovu do cíle na vyhlášení, na byt za kamarády zapít ten dnešní úspěch a společné setkání (i když já to setkání celkem prospala, chjo)…

ZÁVĚREM – DĚKUJI!

Všem, kteří se podíleli na organizaci závodu.

Všem, které jsem za ten víkend potkala.

Všem, kteří mě podpořili a fandili mi.

A omlouvám se, že jsem spoustě lidem nestihla odpovědět na zprávy. Vážím si Vaší podpory, děkuji!

ViaTrailOfiVÝBAVA:

Oblékla jsem jak jinak než špičkové oblečení od MONTANE z běžecké série VIA TRAIL (tričko Sonic, kraťasy Vkm, návleky na ruce Via Armguard, batoh Snap 4 a do batohu pro jistotu ultralehká větrovka Featherlite Trail Jacket).

Na cestu mi posvítila novinka od PETZLu Reactik+, později její starší příbuzná PETZL Tikka RXP (obě s reactive technologií).

chimpanzeeminiObula jsem staré dosluhující Inov8 X-talony a moc jsem se těšila na posledních 40km, kdy jsem chtěla obout Vivobarefoot Primus s luxusně širokou špičkou. Bohužel jsem překombinovala organizaci dropbagů, špatně se naorganizovala a byla jsem nucena zůstat ve stejných botech a ponožkách :/

Baštila jsem na občerstvovačkách hlavně ovoce, popř. ovocné pyré, dále zeleninovou polévku, těstoviny a trochu rizota. S sebou jsem nabalila energetické gely (na ten můj přecitlivělý žaludek skoro nic jiného ani nemůžu). A samozřejmě nechyběly výtečné produkty od Chimpanzee. Proteinové tyčinky bohaté na energii mě nabily jak před závodem, tak na posledním úseku. Na hlad perfektně bodly energetické tyčinky a v průběhu závodu jsem zobala gumové bonbónky s příchutí lesního ovoce, mňamka!!!

 

ENGLISH VERSION:

Months ahead my plan for 2nd weekend in June was clear. Štefánik ultra trail is on my favourite races list. Picturesque forests, rocky technical sections as well as the suffering on endless asphalt in the last city stages. Smiling volunteers, perfectly catered refreshment, spectacular welcome in the finish area. And in addition this year also with an amazing support – friends waiting for me in the finish, pacers on the last two stages and not least Vertical Trade company representatives...

IMG 0138

STAGE ONE – neither engines would have power today

Michal, member of the Vertical Trade team, pick me up in Žilina. Michal participates in race as an ultra-runner, too. This time I´m in the start area ahead of time. But I´m not able to communicate with others. I feel the pressure. People expect my women’s victory defence. I should improve my speed, too.

We start at 7pm, traditionally with short steep hill heading to M.R.Štefánik monument. First 30minutes I have only one idea in my head: the air is so warm and so wet, I breathe so heavily. Neither engines would have power today (let´s call this professional deformation of somebody who has an engine dynamometer at work).

From the point of view of route profile the first stage is easy. We run through the beautiful forest mostly. Slavo with his secret checkpoint in the forest entertained me – he angles the measuring devices in race position, like every second would be so important here. First I though I could make short break and speak to Slavo. But Slavo is cheering me so excitedly – I rather continue running :D

STAGE TWO – the first rocks finally

After a fast refreshment in Dobrá Voda village I continue running through an easy terrain. There was some mud after the rain but it wasn´t so bad practically. I didn´t remember long passages on straight asphalt from past years. Climbing the Záruby hill is as a reward. Before the 2nd refreshment point, on the end of the descent I meet Martin from Vertical Trade. He is enjoying these beautiful night forest here. Martin accompanies me to the refreshment point where they have Petzl head lamps service. I eat some fruit, say good night to people from Vertical Trade and continue running to the next stage.

IMG 0558

STAGE THREE - Alice in Wonderland

The stage profile looks threatening at first glance. But climbing the Vápenná hill is lengthy and easy. I´m enjoying this stage. I´m alone on the route almost all the nigh-time. It´s a warm night, no wind, silence. It´s beautiful here. There is nice green grass everywhere and some strange plants are growing from this grass. I feel like Alice in Wonderland. Fairytale stage finishes with steep descent to the Sološnica village. There is next refreshment in Sološnica.

STAGE FOUR – why didn´t I have a coffee?

I have very nice food in Sološnica. First I eat some rice with vegetable, after that I take some pasta with olives and corn. Yummy yummy in my tummy! Good for me that I had this food. Till this moment I ate only some fruit and little bit of energy gel. I used almost all my sugar reserves.

There is an endless asphalt gentle climb (almost straight) from Sološnica. But it´s not so boring because I know the course and I know what to expect. Some steep climb comes later. Nice, this is what I like! But the sleep crisis comes suddenly. Two times I have to stop and close my eyes. I fall asleep in standing position – lucky me I prepared trekking sticks in my drop-bag for this stage! But why didn´t I have a coffee on refreshment point? I´m so tired that I didn´t notice head lamp low battery signalisation. Later I have to find my 2nd Petzl head lamp in my backpack. After that I continue climbing.

I recover after few kilometres. There is a turnoff to Vysoká climb soon. The last big climbing of our race. The new day is coming and I hope I can take some energy from the sunrise. It´s a long way to the next checkpoint in Pezinská Baba, I have to push ahead…

STAGE FIVE – disappointed from my time

I count my presumed finish time on the next refreshment point. And I´m disappointed because I see I can´t do it under 20hours as I wished. This spoils my mood a little. I eat a vegetable soup, drink one extra strong coffee and continue to the longest stage. The way to Kamzík checkpoint is far away but I have big motivation – my 1st pacer Kuko will accompany me from Kamzík. To liven, I meet wild pig family on the route. Some adrenaline! Lucky me, wild pigs were more frightened then me :)

I´m close to Kamzík. There are almost no tourists, it´s too soon for a walk for people from the capital city. Finaly I´m under the climb to Kamzík. Really steep climb, excited for witch from Beskydy! I´m happy to see my friends on Kamzík checkpoint. But my dropbag is not here. Well, it is, but not the right one. I made a mistake and prepared another bag so my spare T-shirt and Vivobarefoot sneakers are not here, they were in the dropbag in Pezinská Baba checkpoint. Well, I have to do it in dirty T-shirt and shoes to the finish…

STAGE SIX – maybe I´ll be nasty

Shortly after I started 6th stage with my pacer l got a pain in my right instep.

“Sorry, Kuko, maybe I´ll be nasty”

“I know, I´m used to see you nasty, I spent 10 years with you”

Well, I didn´t want to hear something like this, not the best for cheering :D Actually, I was nasty. But Kuko understood and he did his best for me to forget my pain. In fact I couldn´t think about my pain – I had to think about the course because my pacer didn´t know the route :D

I´m very angry because there is some MTB race at the same time and cyclists cross our route many times. I´m tired and these crossings would be really dangerous in case I wouldn´t have a pacer who took care about me. After 20km of pain and cursing we come to Devín checkpoint. I asked Kuko to prepare some pasta for me – yummy!

STAGE SEVEN – epic finish

I run (walk) last 17km with my pacer Jurko. I feel very strong pain on the beginning of this stage. But on the descent from the forest to the city I can feel that the finish is not far away. My endorphin level is increasing. Jurko is talking to me constantly and I almost don´t perceive this terrible straight way along the Dunaj river. It´s coming, I can see the finish line, endorphin level is on the maximum, my legs are so light now. I don´t feel any pain anymore, I can feel only the happiness. Last meters before the finish I send thank you glance to my pacer and I cross the finish line.

Beautiful welcome, everybody is applauding, I´m enjoying “my” moment. My friends are here – this time they are here sooner than me, as they promised :D Vertical Trade members congratulation to me, as well as other runners and fans. Everything is so hectic – fast refreshment, shower, some nice dinner in restaurant with my friends, back to the finish area to participate in ceremony, after that we go to my friends place to drink my success and our reunion (I admit, I fell asleep few times there)…

13391439 1021471814608468 7960970448005523427 o

13422404 1021471877941795 9033901099897007275 o

IN CONCLUSION – THANK YOU!

Many thanks to all the people who helped to organise this wonderful race.

To all the people I met during this weekend.

To everybody who cheered me. And I´m sorry I had no time to answer all beautiful messages I got from my friends. I appreciate your support, thank you!

EQUIPMENT:

No doubt I was wearing perfect MONTANE equipment, from their VIA TRAIL series (T-shirt Sonic, short pants Vkm, arm-sleeves Via Armguard, Snap 4 backpack and to be sure I packed ultralight Featherlite Trail Jacket in my backpack).

During the night I used the new PETZL headlamp model Reactik+, later I used it´s precursor PETZL Tikka RXP (both headlamps have intelligent Reactive Technology).

I was wearing my old Inov8 Xtalon shoes. I was looking forward to last 40km – I wanted to take my Vivobarefoot Primus shoes with nice comfortable large front part. Unfortunately, I did mistake with my dropbag organisation and I had to keep my old shoes and socks for the whole race :/

On refreshment points I ate fruit or fruit puree mainly. I had one vegetable soup, some pasta and risotto, too. In my backpack I had some energy gels (this is almost the only one energy suitable for my stomach). Of course I had tasty Chimpanzee products, too. Chimpanzee protein bars filled me with energy before the race and in the last stage. During the race I ate some Chimpanzee energy bars which are perfect for hungry stomach. And during the race I ate some yummy Chimpanzee forest fruit energy chews.

 

FOTO: Vivafoto, Andrej Žitňan

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz