Peťka s päťkou piaty krát Lazovníčkou
cca 105km / 3200m+ / 14:03hod
výsledky: budou
moje aktivita na strava.com zde
videoupoutávka od Adama Lisého zde
Ještě než začnete číst moji reportáž z Lazovky 2017, mám pro Vás jeden tip: jestli je tady náhodou ještě někdo, kdo nezná příspěvky snad nejtalentovanější slovenské dálkoplazecké blogerky Júlie, tak koukejte klikat na její reportáž z Lazovky! Zážitek tradičně zaručený, já to četla už dvakrát.
Všichni moji věrní čtenáři ví, že na Lazovku se chodí a bodka. Přesto, že to je z mého pohledu totální martýrium plné běžeckých pasáží po asfaltu, tak na Lazovku se chodí, protože je to moje „narozeninová párty“. Někteří se na narozky rozbíjí v baru u sklenky opojného moku, já se rozbíjím na cestách a pěšinkách v okolí Vrbového, Myjavy, Velké Javořiny, Čachtického hradu… Upřímně, letos jsem nad účastí celkem váhala. Týden po Ještěd SkyRace a 2 týdny před Jesenickou 100 – neměla bych raději odpočívat a absolvovat v klidu doma jen nějaké krátké tréninky?
P: „Slavo, uvidím, jak na tom budu po Ještědu“
S: „Ještěd, neještěd, čakáme ťa a basta!“
P: „OK, tak já jsem teda vyplnila ten přihlašovací formulář“ (Protože jak Slavo řekne, tak jest) :)
Po loňské lazovické stíhačce v ideálních podmínkách, kdy jsem doběhla do cíle v pohádkovém čase 13:39h, jsem si byla téměř jista, že minimálně tento rok si osobní traťový rekord nepolepším. Měla jsem však ještě jeden rest. Loni v cíli, jak jsem byla taková vytěšená ze svého výsledku, mi Slavo povídá:
„Peťa, sice si toho roku zabehla parádne, ale na prvé miesto to opäť nestačilo. Gabika bola rýchlejšia. Keď pozerám na tvoje výsledky, tak každým rokom zrýchluješ. Už si tu po štvrtý krát, ale zatial si mezi babami nikdy nevyhrála!“
Jako sorry, ale tohle jsem si nemohla nechal líbit, no ni? Ne, že by výsledková listina byla pro mě na ultra tak důležitá, ale když už si tak Slavo rýpnul… Navíc, Peťka si přeci musí dát Lazovku alespoň päťkrát. Navíc, když jí Slavo už přidělil věrnostní startovní číslo 5, slovem „päť“.
Nebudu Vás napínat. Dala jsem to. Mission completed :) Teda, zezačátku jsem se zrovna 2krát nehnala. Když na mě ovšem na Bradle s údivem Slavo volá „Kde si? Ňáko pomaly ideš“. Najednou jsem si uvědomila, že po těch 19km už bych mohla být jakž takž rozcvičená, tak jsem naběhla do módu „pokus o závodní tempo“.
Počas mého lazovického putování se nic moc zvláštního neudálo. Za zmínku snad stojí jen, že:
1. Kousek před hradem Branč jsem si vzpomněla, že Slavo loni upravil trasu a na tomto úseku je kurde hodně asfaltových úseků. Fujtajbl! Jasný důkaz, že na špatné se na ultra akcích rychle zapomíná, vše přebijou pozitivní zážitky a veselé vzpomínky.
2. Asi týden před startem Lazovky kolovaly po fejsbůku fotky zasněžené Veľkej Javoriny. Příroda si s námi tento rok vyhrála a postarala se o opravdové aprílové počasí. V první půlce Lazovky se většina startovního pole přehřála. Mnozí odložili teplé oblečení do dropbagu ve Vrbovciach (47.km), aby potom mohli na Javorine klepat kosu. Sníh sice z velké části opadl, ale drtivou většinu startovního pole zastihl na nejvyšším bodě trasy déšť a kroupy. Ještě, že jsou všichni zodpovědní a nosí s sebou alu-fólii!
3. Počas letošní Lazovky mě cestou doprovázelo neobvykle velké množství spoluběžců. Jinými slovy – vystřídala jsem spoustu chlapů :) Překvapením dne byl mlaďučký Dalík, který mě doběhl jen pár km před cílem. Perfektně se dotáhl, nezmar mladý z pod Javorového! S Dalikem jsme nakonec společně přešli cílový práh. On happy, že ho nepředběhla první žena.
4. Své pokusy na vlastní tělesné schránce jsem dohnala do fáze, kdy fičím jen na živé stravě. Chcete-li být cool, říkejte tomuto stylu stravování „ró“, neboli raw (anglicky syrový). Oukej, přiznávám: čaje, kávy a miso pasty zalité horkou vodou jsem se dosud nevzdala, to jsou meditační okamžiky, když popíjím takové moky. V každém případě zadání tohoto víkendu byla bojovka: „Je možné dát 100vku jen na ovoci“? Odpověď: „Ano, je to možné“. Samozřejmě se z praktických důvodů jednalo v drtivé většině o sušené ovoce. Během celé akce jsem natlačila do hlavy cca:
- 250ml domácího pudinku (banán, rybíz, jeřabiny, chia semínka, karob, kakaové boby) + dalších cca 350ml na snídani před startem,
- 200g sušených švestek,
- 250g sušených rozinek,
- 6ks banánů
- 1 jablko,
- 1 energy gel,
- 2 raw tyčinky od Nutrendu,
- 6 magneziových tablet - to když jsem na občerstvovačce zahlédla balení těchto tablet s nápisem něco jako „na únavu a nedostatek energie“, tak jsem si i na dalších občerstvovačkách po 2 tablety lupla, však minimálně proti křečím by to teoreticky taky mělo pomoct,
- pár hltů koly, 1 velká káva, voda s BCAA-čkama,
- určitě jsem ještě na něco zapomněla, ale prostě v tomto duchu jsem se spokojeně ládovala.
5. Zamilovala jsem se! Ale ne jen tak do někoho, ale do něčeho! O mé vášni pro barefootovou obuv moc dobře víte. Logicky si všimnu každého, kdo obouvá VIVOBAREFOOT (stejně jako obouvám já). Jeden takový objekt mě předbíhal tuším cca na 50.km, ALE ta lýtka! Kdybyste viděli ta lýtka! Harmonie šlach, tancujících jedna přes druhou… Takže dámy, nejen na kukajdu za pěknými zadky v elasťákách se chodí na ultra ;) Tahle lýtka byla tak ukázkově vypracovaná, že si jich všiml snad i každý chlap!
Takže asi tak. No co Vám budu více povídat. Však příští rok přijďte a přesvědčte se na vlastní kůži, jaká sranda se na Lazovici děje! Raději nebudu říkat, že jsem byla na Lazovce letos naposledy, že si příště vyzkouším zase něco nového, více kopcovitého. Však se znám…
LAZOVÁ100 UltraTrail
— Petra Mücková (@petra_muckova) April 22, 2017
My legs're dead!
1st woman, most sore runner 😀#MontaneGirl #BarefootRunner #UltraTrailIsPunk@MONTANEuk @VIVOBAREFOOT pic.twitter.com/ZwqEODm2y4
Závěr patří tradičně děkovačce: Díky Slavo, žes mě vyprovokoval, abych se i letos zúčastnila tvé bombastické dálkoplazecké akce! A samozřejmě díky Slavovi a jeho týmu za organizaci toho všeho! Velké poděkování patří také mým partnerům, díky kterým mám maximální komfort a stabilní dopad/odraz, v jakémkoliv počasí a na každém povrchu. S výbavou od MONTANE a botkami od VIVOBAREFOOT jsem byla opět plně spokojena!
