Neplánovaný vertikální trénink - Kopřivnický Everest 2016

neděle, 02. říjen 2016

Cca 820m dlouhá sjezdovka – 39x vystoupaná (z toho 18 výstupů zkrácených o čtvrtinu)

Celkové parametry cca 55km / 8848m+ v čase 14:17hod (cca 2,5hod za vítězem)

1. žena, celkově druhý sólolezec

plakat a4 mount everest 2016

 

Nejlepší jsou akce, pro které se rozhodnete na poslední chvíli! Na beskydské K2 (Beskydská sedmička) jsem byla už několikrát, na beskydském Everestu ještě nikdy. Kopřivnický Everest je malý lokální závod pro běžce všech věkových, pohlavních a výkonnostních kategorií. Závod poprvé zorganizoval v roce 1993 kopřivnický lyžařský oddíl, v roce 2011 na tuto tradici po 8mi leté pauze navázal Dům dětí a mládeže a na sjezdovku na Červeném kameni se stoupá pravidelně každý první říjnový víkend.

Závod má mnoho kategorií – sólolezci, duolezci, družstva. Pro tuto možnost je lákavý mj. také pro děti. Je úžasné vidět v kopci nejmenší prcky, kteří se snaží udržet tempo svých dospěláckých vzorů. Ti nejmenší jdou v doprovodu svých rodičů. V horní nejprudší části se sotva vyškrábou přes vysoké hliněné „schody“. S přicházejícím večerem děti uléhají do stanů, které mají rozložené pod sjezdovkou a na trase vzniká komorní atmosféra. Zůstávají jen ti nejodolnější.

Princip závodu je takový, že závodníci stoupají od spodní stanice sjezdovky nahoru, těsně pod vysílač na Červeném kameni. První část kopce je na rozehřátí, mírný svah. Další třetina je už celkem slušný krpál a závěrečné výškové metry jsou pro fajnšmekry. Zejména seběh dolů je výživný a stehna musí 100% držet, aby běžec nejel dolů po zadku.

Několikrát jsem se už akce chtěla zúčastnit, bylo to velmi lákavé, navíc kousek od domu. Everest se ale termínově kryje s Pradědovou stovkou, a tak jsem se na něj nikdy dříve nedostala. Letos jsem na Pradědovku nejela a v pátek odpoledne jsem si na Facebooku přečetla post od Zbyňka, který se na Everest chystal. „jo ahááá, vlastně zítra se běží Everest!“. No chtěla jsem si v sobotu dát nějaký vertikální trénink na Velkém Javorníku. Tak místo toho půjdu do Kopřivnice povzbuzovat…nebo ne, já se zkusím přihásit.

Průběh závodu byl… kupodivu poměrně monotónní :D Celá trasa spočívá v tom, že se musí 39krát vystoupat na sjezdovku (prvních 21 výstupů až nahoru pod vysílač, dalších 18 nočních výstupů je z bezpečnostních důvodů zkrácených, horní nejprudší část se vynechává). První výstupy byly fajn, okolo plno dětí, takže hlavně při sestupu jsme si museli dát pozor, abychom děti neporazili. Při 9. výstupu mě začínají hodně bolet nohy, vystupuju z komfortní zóny. Cože, jak já tohle dokončím? Po pár dalších výstupech si tělo zvykne na režim „nohy bolí“ a já můžu pokračovat zvesela dále.

Jedním z největších zážitků bylo sledovat mistra v akci – Zbyněk, který mi byl při mých trialových začátcích největším vzorem, to rubal jako drak. Úžasná podívaná! Hlavně potom v jeho posledním kole, kdy to rubal, aby urval svůj traťový rekord – šel jako zvíře a rekord skutečně padl! Celkově na trase vládla super atmosféra. Nejenže Zbyňa prakticky při každém našem setkání povzbudil nebo hodil do éteru vtípek, povzbuzovali jsme se i s ostatními běžci.

Největší radost mi udělala jedna úžasná žena, kterou jsem celý den obdivovala (její proporce nebyly zrovna ideální na vertikální stoupání, s úžasem jsem pozorovala, jak to paní drtí a hrozně jsem ji fandila). Asi 6 výstupů před finišem mi paní říká, že budu první žena, která kdy Kopřivnický Everest dokončila, že ona doteď držela ženský rekord s 28 výstupy. Waw, to je super motivace! O to lépe se mi poslední kola otáčely. A to poslední kolo jsem potom rozjela na maximum! Z posledních sil jsem vyfuněla nahoru a potom to pustila dolů. Závěr na maximální tepovku, s křečemi v nártech a v prstech na rukách jsem si odzvonila poslední výstup. Waw, to byl záhul! Trochu neplánovaně jsem zničila tak jako už dlouho ne!

Mount Everest Koprivnice 1.10.2016 054

Extra poděkování patří mojí tetě, která za mnou odpoledne přišla a až do noci mi dělala super servis – nachystala jídlo a pití, které jsem ji nadiktovala, to bylo moc příjemné. O psychické motivaci ani nemluvím! Dík patří také Zbyňovi, který mě parádně namotivoval, bylo mi ctí sledovat ho na trase a „okoukávat“ techniku tohoto beskydského borce. I přes drobné zmatky s počtem výstupů musím poděkovat organizátorům – závod pořádají v perfektní atmosféře, lákají ke sportu spoustu lidí, což je úžasné. A nakonec patří dík samozřejmě také sponzorům – botky Vivobarefoot mě skvěle podržely, funkční oblečení Montane opět výborně zafungovalo a tyčinky Chimpanzee dodaly potřebnou energii :)

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz