Jarní rychlo-přeběh Jeseníků

pondělí, 16. květen 2016

Jesenická stovka 2016

103km/4150m+/14:06h

výsledky zde

aktivita na strava.com zde

Tento rok se to všechno seběhlo tak rychle a hladce :) V pátek sedám do auta elitních Beskyďáků a nechám se jako princezna odvézt až do centra závodu v Šumperku. Máme tak akorát času na registraci, pozdravení známých tváří a poslední psychickou předstartovní přípravu. Tento rok organizátor zajistil 20 GPS trackerů pro sledování favoritů závodu a beskydská čarodejnice se v tomto seznamu nachází taky – že „Waw!“ (jak se později ukázalo, je to úplně cool, když se můžete během závodu podívat, jak Vás dohání, popř. jak utíkáte vybraným ultráčům).

V 23hod je odstartováno a já jsem moc ráda, že mi Honza nezávazně přislíbil společnost na trati – teď už jsem ve formě, kdy bych mu mohla stíhat, jupí. Honza ale dnes nemá úplně svůj den, nebo prostě jen potřebuje pár kilometrů na rozběhnutí, tak ho relativně brzy opouštím a razím vpřed, dokud mi na to stačí síly. Však on mě určitě brzy dožene… To, že Jesenická 100 je rychlý závod, jsem se přesvědčila už minulý ročník, když jsem si tady zaběhla svůj rekordní stovkařský čas pod 17 hodin. Tento rok bych to chtěla zvládnout pod 15 hodin (vzhledem na čas na mojí letošní Lazovce to i přes náročnější technické úseky a větší stoupání reálné je).

Na kontrolu do Branné přibíhám jako první žena, ale moc se neraduju, protože další soupeřku mám kousek za zadkem a jsem si dobře vědoma toho, že mě může kdykoliv doběhnout. Občerstvení na kontrole je jednoduché. O to lépe pro mě - jak jsem si na posledních akcích potvrdila, přežírání na občerstvovačkách mi vůbec nedělá dobře. Hodím do sebe po kousku z ovoce, odolám mléčné čokoládě a sladkým nápojům a valím. K Vražednému potoku přibíhám ještě za černočerné tmy – jůů, zase jsem o dost rychlejší než minulý rok! A tady pro mě začíná ultratrailový orgasmus tohoto závodu. Stoupání na Šerák mi moc moc chutná: tma, ticho, krpál hore, kameny, čerstvý vzduch, můj dech a klapání paliček...aaaaa, toto je super! Tento úsek je jediný, kde se mi podaří předběhnout ještě pár „soupeřů“. Pohybuju se relativně na čele startovního pole, běžci jsou na trati už hodně „na řídko“ a o to menší je pravděpodobnost, že některého z nich ještě doběhnu.

Následuje Keprník – jediný úsek na trati, kde je ještě skutečný (ztvrdlý) sníh. Nahoru to jde dobře, dolů začíná lehká krizička. A za odbočkou na Vozku se mění v kvalitní krizi. Kilometry v nohách jsou už cítit a v kombinaci s technickým chodníčkem mi to nějak nejde. Trápím se až po Červenohorské sedlo, kde si prostě sednu a posnídám. Ranní paprsky ve tváři a taková dobrá Chimpanzee energy tyčinka – ano, to jsem potřebovala!

A hned je život veselejší, jde se dál. Nic zvláštního se už na trati neděje. Trochu vzrůša přijde až na Skřítkovi, kde je druhá živá kontrola. Opět dám pár kousků ovoce, snažím se moc nezdržovat. Martin ještě vzpomene něco o ženském traťovém rekordu – ale nikdo nevíme, jaký čas minulý rok Evča zaběhla, takže ani nevím, jaké mám šance na pokoření. Můj osobní pomyslný úkol je pokusit se stáhnout výsledný čas co nejblíže ke 14ti hodinám.

Jes100 2016 finish1

Poslední úsek závodu od Skřítka je naprosto epický! Vím, do čeho jdu, upravenou trailovější verzi znám z loňska, do toho krásné sobotní slunečné dopoledne (chvílema až moc slunečné). Ten pocit, když si štiknete poslední kontrolu a víte, že do cíle je už jen krátký seběh po lesním chodníčku! Do cíle dobíhám v čase 14.06h a jak mi až později dochází – tentokrát to beskydská čarodějnice dala fakt dobře! Po korekci výsledkové listiny (oragnizátor vyškrtal běžce, kteří neměli označené všechny kontroly) jsem se v celkovém pořadí posunula dokonce do TOP10 :) Spokojenost veliká, po-cílová pohoda s kafíčkem, dobrou zeleninovou polévkou (ta se fakt povedla) a posezení s ostatními běžci… prostě idylka, jak má být! Odpoledne mě Beskyďáci opět nabírají do auta a vezou jako princeznu až před vchodové dveře – jo, pěkně o mě chlapi pečují, to se musí nechat!

Martinovi, hlavnímu pachateli víkendového proběhnutí, patří i tento rok velké díky. Za zorganizování, natrasování, perfektní značení, bezproblémový chod závodu a skvělou atmosféru, kterou se svou partou v Jeseníkách nastolili. Děkuji také sponzorům, kteří do závodu věnovali krásné ceny a v neposlední řadě i mým partnerům, bez kterých by to tak hladce neproběhlo. Jmenovitě Montane, který mě obléká a Chimpanzee, který mě nasytil tou správnou mňamózní dávkou energie – děkuji Vám!

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz