Echappeé Belle 2018

neděle, 21. říjen 2018

L´ÉCHAPÉE BELLE: L´INTÉGRALE

139 km / 10125m+ / 32:02:06h4 EB

Umístění: 29. ze 327 ultra-běžců v cíli (téměř 500 ultra-běžců na startu), 3.žena

Position: 29th overall from 327 ultra-runners in finish (almost 500 ultra-runners on the start-line), 3rd women

Výsledky/results zde/here

Aktivita na strava.com/activity on strava.com zde/here 

 

ČESKY (for English scroll down):

Podruhé na Echappee Belle, druhý rok za sebou ten stejný závod a přitom to bylo tak jiné:

2017

  1. Nikdo z Čechů závod zatím nedokončil, ode mě se po operaci menisku nic velké nečeká.
  2. Sam mě upozorňuje, že na závodě bývá velmi teplo.
  3. Na závodě bylo hrozné horko, slunce pálilo a vyčerpávalo i ve vyšších nadmořských výškách.
  4. Výstup na nejvyšší vrchol byl první velkou zkouškou na trase – kombinace převýšení a těžkého terénu ubrala spoustu sil.
  5. Dorazilo mě sedlo Moretan. Ano, Sam něco o tom sedle vzpomínal. Potom jsem to zažila – ten výstup byl neskutečně těžký a následný sestup mě totálně dorazil.
  6. Po necelých 43hodinách dobíhám uprostřed noci do cíle jednoho z nejtechničtějších závodů, jaké jsem kdy absolvovala.

2018

  1. Loni jsem pár týdnů po operaci kolene dokončila závod jako 4. žena, všichni letos očekávají lepší výsledek.
  2. Připravuji kamarády na příšerné horko, všem radím nabalit co nejvzdušnější oblečení.
  3. Letos se asi poprvé zatáhlo, nahoře v mracích bylo chladno, byli jsme rádi za „zbytečně“ obsáhlou povinnou výbavu (oblečení).
  4. Kvůli husté mlze byl zrušený výstup na nejvyšší vrchol.
  5. Celou dobu se psychicky připravuji na sedlo Moretan. Následně zjistím, že tam včera nasněžilo a sedlo obcházíme. Není divu, že mám v dalších km o poznání více energie než minule.
  6. Po 32hodinách dobíhám do cíle. Jsem šťastná, že to mám za sebou, ale trochu mi je líto, že to nebylo tak masochistické jako minulý rok.

20180901 071116

Na výlet do Francie se mi podařilo zlákat taky Laďu. Tak trochu pod záminkou, že by mi mohl udělat support, popř. pacera. Laďa se nakonec rozhodne běžet trasu 57km / 4100m+. A vlastně jsem i ráda, ať si chlapec vyzkouší pořádný trail running, když už jede tak daleko do hor :)

Jedeme podle plánu: středa cesta, čtvrtek oblíbený program spánek-jídlo-spánek-jídlo-… a v pátek ve 3hodiny ráno sedáme do autobusu směr Vizille. Před startem zjistím, že jsem si zapomněla nabalit vazelínu. Poprosím Laďu, aby ji vzal s sebou – když budu dost rychlá, tak se po 100km potkáme na trase. Před startem ještě navštívím stánek s občerstvením:

Petra: Coffee, please

Francouzská dáma: Eeee?

P: Coffee, please

F: Eeee?

Aha, tak to asi nepůjde…

P: Kafé?

F: Qui, café!

Juchů, dostala jsem potřebnou dávku kofeinu! Ach, ta Francie, to zase bude dorozumívání :)

20180831 104341

Start závodu je podle mého očekávání – přeběh městským parkem mi nechutná, těším se, až začneme stoupat. Ještě před první občerstvovačkou je asi 3km seběh ve velmi mírném klesání. Okolo mě to všichni rozjeli a setrvačností běží snad i dále do kopce! Na občerstvovačce mě povzbuzují kamarádi ze Slovak Ultra Trail. „Jejich“ běžci Majo a Lucka se oba drží na předních příčkách. Hmmm, ti to teda rozjeli, jsem zvědavá, jestli jim to vydrží!

Já jako obvykle začínám vlažnějším tempem. Prvních 20km se zahřívám, potom začínám pomalu fungovat. Kvůli husté mlze nám ruší výstup na Croix de Belledonne. O to více mi zůstane sil. Na občerstvovačku s prvním dropbagem dobíhám tentokrát ještě za světla. Přezuji se ze Swimrunů do o-číslo-větších Primus Trail FG. Natlačím do hlavy spoustu ovoce, nějaké domácí raw-sušenky, doplním do batohu gely a pokračuji dále.

Do dalšího kopce se mi jde už dobře. Jsem ve svém živlu! Asi ve 4.serpentině ale vidím sedět na zemi Lucku a jejího pacera Pištu. Prý není zraněná, ale necítí se dobře, tak nějak celkově. Můžu nabídnout maximálně Smectu a povzbuzení „Hlavně to nevzdávej, o nic nejde, zkus pomalu pokračovat a čerpej energii z krásné přírody!“

Další překvapení mě čeká o pár kilometrů dále, když předbíhám Toma. Tomovi to dneska nechutná, no snad se brzy zase rozběhne. Jsem přesvědčena, že mi Tom dnes ještě ukáže záda! Na chatě Gleyzin (cca 80.km) potkávám support tým od Toma. Prý:

Tým (překvapeně): „Peťo, ty jsi nějaká veselá, bez stresu.“

Petra: „Jasně, však jsem na dovolené, užívám si“ :)

Na chatě ještě studuji změnu trati. Obávané sedlo Moretan je zrušené kvůli čerstvě napadanému sněhu. OK, takže moje taktika „soupeřky se oddělají na Moretanu a Mücková následně překvapené a unavené ženy předběhne“ asi nevyjde. Nevadí, hlavně dojít do cíle!

20180831 141135

Obcházíme sedlo Moretan. Ale na občerstvovačku s druhým dropbagem přicházíme už po původní trase – drsným stoupákem přímo nahoru a následně místy trochu nebezpečným a uklouzaným traverzem až na Super Collet. Tam se již po několikáté potkávám s jednou ze soupeřek. Mám dojem, že tato žena je ze mě dost nervózní – vždy se přede mnou rychle spakuje, popř. začne nervózně poskakovat po kamenech, jen aby mi utekla. Já ale nemám chuť dnes tak úplně závodit, jdu si to pro sebe, dnes je to čistě jen můj boj (alespoň zatím).

Přesto kousek za Super Colletem tuto ženu (a další běžce) dohoním. Noříme se do husté mlhy, je temná noc a ztrácíme na chvilku značení. Automaticky vytahuji GPS s nahranou trasou a jdu po čáře. Skupinka běžců za mnou vypadá nejistě, tak je přesvědčuji, aby šli se mnou. Vysvětluji…až zjistím, že tihle Francouzi nerozumí ani slovo anglicky. Ach! Přesvědčím je ale, aby mě následovali a z hustého mraku se dostáváme zpět na značky. Tahle paní mě nebaví, budu se jí muset zbavit. Ona přede mnou asi neuteče. Takže doplním energii (mňam, dobré sušenky jsem si připravila) a v oblíbeném režimu „strojové tempo do dlouhého stoupání“ se vydám nahoru. Chvilku za sebou slyším paní funět, ťukání paliček, do toho šustí obal od nějaké tyčinky. Ale já vím, že mě teď nikdo nepředběhne. Jestli něco umím, tak to jsou dlouhá stoupání!

Tuto paní už v závodě nevidím. Doženu další skupinku a jeden z běžců mě za chvíli vyzývá, že kousek přede mnou je 3. žena, ať ji předběhnu. Ne, já teď nechci závodit, obzvlášť ne tady v tom těžkém sestupu – jeden špatný krok a mohlo by to skončit špatně! Po chvilce mi to ale nedá, 3. žena jakoby zpomalila, takže ji doháním, předbíhám. Na dalším checkpointu se krátce zastavím na občerstvení a celkem v klidu tuto ženu a další běžce opouštím. A zbytek trasy už si celkem dobře pamatuji. To už je jen takové popobíhání ve zvlněném terénu (necelých 30km a cca 1300m+).

40534868 2079639988746984 4865792595944538112 o

Na poslední občerstvovačce mě vítají opět přátelé ze Slovenska. Přestože jsem to celkem rozběhla, tak mám obavy, že mě nějaká žena doběhne. A to už by zase byla škoda, přijít o bronz, takže teď už se závodí! Po krátkém občerstvení se vydám do posledního stoupání. Už se začínají ozývat unavené achilovky, ale vydrž, Petro! Cíl už není daleko. Asi 45minut po mém odchodu z občerstvovačky dostávám na mobil signál, že z tama vyšla 4. žena. To je dobrá rezerva, moje pozice by už neměla být ohrožená. Ale já chci jednoznačné 3. místo, s velkou rezervou. Začíná poslední sestup a ten musím jít na plno. Go go go, povzbuzuji kluky, které tady předbíhám. Cíl se pomalu blíží. Na posledním kilometru jako by mi nohy na asfaltu úplně zdřevěněly. Na to mě začne povzbuzovat běžec, kterého jsem před chvílí probudila já. Strašně to bolí. Můj pohyb se snad ani nepodobá běhu, ale dávám do toho všechno a po 32hodinách zvoním na finišerský zvon! Neuvěřitelné!

V cíli krátké interwiev, prý, že co mám v plánu teď těsně po doběhu. Ehmmm, vlastně mě tady měl čekat Laďa s mojí taškou nabalenou na pozávodní sprchu. Ale jak jste nám pokrátili trať, tak jsem v cíli rychleji než běžci z 57km trasy, tak já si teda jdu do stanu pro tu svou tašku a budu čekat v cíli na Laďu :)

V noci ze soboty na neděli skoro nespím, jak jsem bolavá. Neděle je v duchu balení a slavnostního vyhlášení těch nejrychlejších. Je to sen. Stojím pod Belledonnským masivem na stupni vítězů. Nakonec celá naše česko-slovenská výprava zanechala ve výsledkové listině výraznou stopu, konkrétně na 144km trase:

Majo (SVK) jako 3. muž v celkovém pořadí (resp. na děleném 3.-4.místě).

Dominik (CZE) jako celkově 6.muž.

Já, Petra (CZE) jako 3. žena (a v celkovém pořadí na 29. místě, WTF!?!)

Lucka (SVK) se z krize vyhrabala a také dokončila, na krásném 6.místě mezi ženami.

Do cíle úspěšně doběhli také Martin „never DNF“ Fojtík, Sam (85km) a Laďa (57km).

Všem mým přátelům srdečně gratuluji ke krásným výsledkům!

IMG 7847

Děkuji Phillovi a jeho týmu, že nám opět připravili tak krásný závod. Bylo to hodně jiné než předchozí ročník. Zažila jsem Belledonnský masiv na rozpáleném slunci, ale také zahalený v chladných mracích. Oba ročníky byly krásné a výjimečné.

Děkuji také partnerům MONTANE  a VIVOBAREFOOT za skvělé vybavení! Měla jsem připravenou perfektní výbavu do každého počasí a ty boty… já vím, že mnohým to nejde do hlavy, ale jak jednou začnete běhat v barefoot, tak to prostě milujete, i po 100km v horském terénu :)

V neposlední řadě díky Samovi a Czech Skyrunning Association za důvěru a možnost znovu absolvovat tento krásný závod.

A samozřejmě díky Vám, přátelé, kteří jste se mnou a posíláte mi energii a slova povzbuzení. S Vámi mě to baví ještě více!

ENGLISH:

It was my second participation in Echappee Belle. The same race 2 years in a row. Both of them were so different:

2017

  1. There was no czech finisher in this race. Nobody was expecting any miracle from me after my meniscus surgery.
  2. Sam points out very warm weather conditions in this race.
  3. It was very warm, the sun was burning. It was exhausting in high altitude as well.
  4. The first trial was climbing the highest point. Huge vertical drop and hard terrain took me a lot of energy
  5. Moretan saddle was the most difficult part. Yes, Sam told me about this place. Very hard uphill and much harder downhill – you need your own experience to understand.
  6. In the middle of the night I finished one of the most technical races in my life. I spent almost 43hours on the route.

2018

  1. I finished this race as a 4th women last year. Everybody expects better result now.
  2. I warn my friends about hot weather and I recommend to wear very light clothes.
  3. For the first time it was cloudy during this race. It was cold in high altitude and we were happy for „excessively“ large mandatory equipment (clothes).
  4. They cancelled the ascent to the highest point because of fog.
  5. I prepare my mind for Moretan saddle. But finally they skip this part because of new snow in high altitude. No wonder I feel much more stronger in next parts compared to the last years edition.
  6. After 32hours I finish the race. I´m happy I made it. On the other hand I´m little bit sad the race was not as masochistic as last year.

20180831 111719

I asked my friend Laďa to join me on the trip to France – hoping he could support me or be my pacer. Laďa decided to run 57km / 4100m+ route. Good decision for him – now he can use the opportunity being in high mountains and go through a real trail running :)

We do as planned: Wednesday travelling, Thursday my favourite programme sleeping-eating-sleeping-eating-… and Friday 3am we travel by bus to Vizille. We have some time for a rest before race start. There is also some refreshments:

Petra: Coffee, please

French lady: Eeee?

P: Coffee, please

F: Eeee?

OK, not this way…

P: Café?

F: Qui, café!

Yahoo, I got some caffeine! Welcome in France and get ready for funny communication :)

20180831 105217

The race starts according to my expectations – running in city gardens is not easy for me. I´m looking forward to hills. There is 3km long slight downhill – everybody is so fast here! I get to the first checkpoint. My friends from Slovak Ultra Trail are cheering me. Their Slovak runners Majo and Lucka are running very well – 2nd place for both of them. Admirable. I wonder if they can keep this position.

As usually I go my moderate pace on the beginning. It takes me about 20km to warm up. There is very strong fog on the top of the Croix de Belledonne – they cancel this climb so we are stronger for the rest of the race. This year I reach the first dropbag station by daylight. I change my Swimrun shoes for one-size-bigger Primus Trail FG. I eat a lot of fruit and homemade raw bars, I refill my backpack with energy gels and I continue running.

8 ECHBEL 1054

I feel very strong in next long climb. I meet there my friend Lucka with her pacer Pišta. Lucka is sitting on the ground and looking very sad. She is not injured, just feeling bad. I can´t help her so I cheer her to be optimistic, to enjoy this beautiful nature and to try to continue slowly…

Another surprise in a couple of kilometres – I pass my friend Tomáš. I believe Tomáš can pull himself together and he can overtake me later. I meet Tomáš´s support team in the next checkpoint, Gleyzin hut (about 80.km):

Team (surprised): “Petra, you look so happy and relaxed”

Petra: “For sure, it´s my holiday and I´m enjoying it” :)

In further kilometres we should climb the Moretan Pass. But due to the fresh snow we have to go substitute route. My tactics was to be prepared for Moretan, to cross it and to overtake surprised tired rivals… Well, not this time. Never mind. The most important is to finish the race!

I´m nearing the 2nd dropbag checkpoint Super Collet. From the beginning I´m passing one lady and she is again here. She looks so nervous every time when she spots me and she is trying to run away. I´m not in a race mode yet. I go my own pace and I don´t mind if she is faster.

I leave Super Collet checkpoint and I catch up with this lady (and another runners) again. There is very strong fog in the middle of the night. We lose track marking so I open my GPS and follow the line. The other runners look so nervous so I ask them to follow me. Their reactions are so weird… oh so, they don´t speak English! I manage it to get us from the fog back to the route and we continue down to next checkpoint. I´m tired of this lady, I need to get rid of her. She is not faster in rising. So I eat some delicious home made raw bars and I get into my favourite mode “to climb this long hill as a machine”. This lady has no chance to catch anymore :)

20180901 071131

I catch up with another group. One guy shows me the 3rd women and invites me to overtake her. There is very dangerous terrain now. One bad step wouldn´t be worth it. But later we can run easily and I´m faster so I overtake her. This woman looks like she doesn´t want to race with me and I get to the 3rd position. I can remember the rest of the route from last year. It´s about 30km/1300m+ in easy terrain. One of a few not-technical parts where we can run.

I get to the last checkpoint and my friends from Slovakia are cheering me so nice. I had a good pace but still I´m nervous that some women could catch me. It would be a pity if I would lose this 3rd place. Now it´s a real race! The last climb is not easy – my Achilles tendons start to be little bit paiful. Don´t give up, Petra! The finish is so close. I get a signat that the 4th woman departed the checkpoint 45minutes behind me. This should be enough to keep my position. But I should fight to the last kilometre so I run the last descend as fast as I can and I cheer the other runners on the route: “go go go!” I suffer the last kilometre (on the asphalt). My running doesn´t look like running anymore, it´s so painful! I cross the finish line after 32 hours and I can ring the finishing bell. Unbelievable!

They did short interview with me in the finish: “What´s my plan for now? Well, we had a plan – Laďa should finish his 57km race and wait for me here with my after-race bag with my towel and clothes... But you shorten our race and I´m faster here. So now I take a shower and I´ll be waiting here for Laďa with his after-race bag.” :)

IMG 7910

IMG 7872

Saturday´s night was very painful, I didn´t sleep very well. Sunday we pack our tent and bags and we participate in race ceremony. It´s like a dream. I´m staying on the podium next to the massif of Belledonne. Finally, our Czecho-Slovak group leaves a significant trace in result list:

Majo (SVK) 3rd man overall (well, he finished with 4th man together)

Dominik (CZE) 6th man overall

I, Petra (CZE) 3rd woman (29th overall, WTF!?!)

Lucka (SVK) got out of her crisis and finished as 6th woman

Also our friends Martin „never DNF“ Fojtík, Sam (85km) a Laďa (57km) finished the race.

Hearty congratulations to all my friends!

IMG 7868

Many thanks to Phill and his team – you prepared a beautiful race for us again. It was different than last year. I saw Belledon Massif with the hot sun and also shrouded in clouds. Both years were amazing and exceptional.

Big thanks to my partners MONTANE and VIVOBAREFOOT for nice equipment! I prepared a perfect equipment for any type of weather. And my shoes… I know, lot of my friends don´t understand. But trust me, once you start with running in barefoot shoes, you just love it… also after 100kms in mountain terrain :)

Last but not least thanks to Sam and Czech Skyrunning Association that you let me to run this beautiful race again!

For sure thanks to all my friends who think about me and send me your energy and words of encouragement. I enjoy it even more with you!

sponzori

 

 

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz