Beskydská sedmička 2015

středa, 09. září 2015

4.9.2015 22:00

Beskydská sedmička 2015

cca 95km / 5430m+ / 19:36:56

moje aktivita na Strava.com zde

 

B7 20150904 213202Beskydská sedmička je tradice. Ať si každý říká, co chce, jestli je to jen hnusný komerční závod, na kterém organizátor vydělává milióny a je pro něj důležitější reklama než spokojenost závodníků... Já mám na sedmu svůj pohled. Byla to ona, která probudila mladou generaci nejen v Beskydech a která probudila další éru ultratrailů v Česku a na Slovensku (můj názor). Právě sedma byla moje "tenkrát poprvé". Zažila jsem na ní seznámení s ultra, DNF, bednu, byla jsem jak tím slabším tak tím zkušenějším článkem ve dvojici... Ale ještě nikdy jsem sedmu neviděla z pohledu organizačního týmu, a právě takový byl můj úmysl pro ročník 2015.

Nebylo ovšem překvapením, že v té obrovské skupině mých ultra přátel se našel zraněný běžec, který hledal za sebe náhradu, aby neodstavil parťáka ze závodu. Bez váhání jsem kývla Svati na její nabídku, když si těsně před závodem navodila zranění. V pátek odpoledne tedy dávám scuka s Pepou, se kterým jsem se seznámila před necelým rokem na Nezmarovi. Strávili jsme spolu na trati již spoustu hodin, takže vím, že i na Sedmě nám to musí fungovat.

Pátek večer, Třinecké náměstí, klasika - neopakovatelná atmoška, kterou najdete jen na Sedmě. Startujeme celkem zostra. Fičíme tempem, za které se rozhodně nestydím. Okolo Ropice a Travného jsem trochu rozčarovaná z trasy - letos tady přibylo spousta nekonečných zpevněných cest, prostě terén pro běžce, co já zrovna nejsem. Všechno jde jako po másle, ale cestou na Lysou už začínám tušit, že něco není OK, Pepa ale nedává na sobě nic znát. Při výstupu na Smrk už je jasné, že Pepa nemá svůj den a později se mi přiznává, že je mu poněkud blivno.

Druhou část trasy tedy spíše protrpíme - Pepa blinkajíc a já pronásledována vlkem (co že se mě to zvíře v poslední době z ničeho nic tak chytlo?) Na Pustevnách nabízím Pepovi zkrácenou variantu, ale ultráč se jen tak nevzdává a jdeme na plnou trasu! Ráztoka - Radhošť - poslední občerstvení na Pinduli, které Pepa raději obchází z dálky - rychlý blink než nás zachytí kameraman při stoupání na Velký Javorník a nakonec hurá dolů do Frenu. Závěry mám na závodech nejraději, když na mě přijde ta finální euforie a nohy se rozběhnou. Předbíháme ještě několik dvojic a po 19hodinách a 36minutách dobíháme ruku v ruce na frenštátské náměstí, kde nás vítá dav fanoušků. Veru, žádný extra čas to není, ale na to, co jsme si zažili na trati... hlavně před Pepou smekám, protože mnoho jiných běžců by najeho místě vzdalo.

Takže taková byla letošní Sedma. Už se těším, co příjde příští rok...

Velké díky Liborovi a jeho organizačnímu týmu. Bez vás si ten první zářijový víkend ani neumím představit :)

Napsat komentář

Komentujete jako host.