Malé dobrodružství s VFF

Tento týden bude možná zlomový pro mou hobby-běžeckou "kariéru" - poprvé nazouvám pětiprsťáky Vibram Five Fingers! O nějakých barefootech jsem uvažovala už delší dobu, ale teď přišlo několik impulzů najednou a padla volba na VFF Spyridion LS (na doporučení Honzy, který v tomto modelu přes kopečky běhává). Snad každý, kdo už VFF vyzkoušel, se na sobě celkem pobavil při prvním nazouvání a trefování prstů do správné škatulky. Moje první obutí trvalo asi 2min / 1 noha, ale s každým dalším obutím se doba výrazně zkracovala.

V sobotu jsem si naplánovala první výlet s novýma botkama. Rozhodla jsem se, že si naložím do batohu zátěž (cca 15kg i s vodou na pití) a udělám si rychlo trénink - výstup na Velký Javorník. Příští víkend mě čeká velmi náročná stovka přes Malou Fatru a já mám celkem výčitky, že flákám "vertikální" tréninky. Tak na poslední chvíli aspoň trochu podráždím stehenní svaly :) Původní záměr byl opravdu jen trénink na kopce, ale nedalo mi to a nové VFF jsem obula.

Ve Veřovicích jsem měla 1,5hod na to, abych Javorník otočila a stihla dobrý vlakový spoj domů. Vystupuju nahoru a kochám se krajinou. Je krásné slunné ráno, na Javorníku jsem už tak dlouho nebyla. Při výstupu cítím více než obvykle práci achylovek, jinak bez problémů. Chůze po lese je velmi příjemná, s nadšením vnímám měkké jehličí, kamínky a větvičky pod nohama, mám z toho moc dobrý pocit. Asi ve 2/3 výstupu se dívám na hodinky a uvědomuju si, že jsem se při tom kochání trochu zapomněla - podle plánu už jsem měla být skoro nahoře! Nahazuju závodní tempo a fičím na vrchol, kde otočím a běžím nazpět dolů. Nahoru jsem to trošku natáhla lesem, dolů už běžím nejkratší známou cestičkou. Vybíhám z lesa na louku, na které byl v zimě i na jaře krásný vychozený chodníček a ejhle - luční trávy a kvítí vyrostly do výšky mého pasu a vyšlapaná cestička je jen naznačená, prošel tudy možná jeden člověk. Za pár minut mi odjiždí vlak, takže se rozbíhám, ruce zvedám, abych se nepopálila od sem tam vykukující kopřivy. Okolo mě šumí tráva, na zádech probublává voda v kanystru a mezi prsty se zadrhávají kusy zeleně. Po chvilce dobíhám k nádraží, nakonec ještě s 5ti minutovou rezervou, takže si před vstupem do vlaku stihnu odšprtnout trávy z poza prstů. Z Javorníku jsem byla na nádraží za 25min - v nových botkách a naloženým batohem, jsem na sebe celkem pyšná. Mám obavy, co na to řeknou nohy, ale netváří se nijak nespokojeně. V Příboře se výletním tempem procházím od vlaku domů - ty boty mi snad přirostly k nohám, cítím se skvěle!

Malým překvapením bylo nedělní ráno, kdy jsem zjistila, že fakt dost cítím lýtka (a podle očekávání i trochu stehna). Teď je jasné, že mě VFF přinutily k novému, snad přirozenému, pohybu. Mám za sebou necelých 8km ve VFF a už se těším na další kilometry... a možná i na další minimalistické botičky do sbírky :)

6/2013