Na kole na nejvyšší bod trasy 100. ročníku Gira - Passo dello Stelvio

neděle, 28. květen 2017

Laces - Prato - Trafoi - Passo dello Stelvio - Santa Maria (CH) - Prato - Laces

cca 115km / 2350m+

aktivita na strava.com zde

3d

 

Ubytováváme se v kempu v městečku Laces. Nad ránem se probouzím na ruch ze silnice, která vede směr Stelvio. Provoz je opravdu hustý, spousta náklaďáků, celkem mi to kazí náladu. Ale jak se mi rozzáří oči radostí, když vyjedeme z kempu a zjistíme, že tudy vede kouzelná cyklostezka! Krásná úzká asfaltka křižující horská městečka. Míjíme několik odpočívadel s dětskými hřišti, rybníčky, vyhlídky… Většina cyklistů tady jezdí na horských kolech. Proto mě na chvíli rozhodí 2 šotolinové úseky. Tyto ale mají délku jen do 2km, takže je to pro nás silničkáře jen takové zpestření. Stezka je vedená z většiny přes jablečné sady. Slunce pálí, a tak nám lehké osvěžení od zavlažovacích systémů přijde vhod.

20170526 111247

Do městečka Prato nastoupáme po cca 25km jízdy jen něco málo přes 200 výškových metrů. V centru dáme po kávičke a jde se na věc! Teď už začneme skutečně stoupat! Konec cyklostezky, jedeme na hlavní silniční tah do sedla Stelvio. Hned za městem se začínají odkrývat pohádkové výhledy do údolí. Začíná houstnout provoz, ale řidiči jsou zde k cyklistům velmi shovívaví. Den jako vymalovaný, azurové nebe nad hlavou, šumící lesy okolo nás. Vůně jehličí se mísí s vůní spáleného benzínu. Je to tady jako v autosalónu – přehlídka těch nejluxusnějších vozů a motocyklů.

Výstup z městečka Prato jsme zvolili na základě doporučení od kamaráda Dana. Měl pravdu – z této strany má silnice prakticky konstantní mírné stoupání, a především v druhé půlce ho tvoří nekonečný sled serpentin. Nikdy před tím jsem na kole nejela tak velké převýšení. Na běžeckých horských závodech v Alpách mám dlouhá táhlá stoupání v oblibě – nasadím strojové tempo a jedu jako mašina, až na vrchol. Ale na kole? Jde to takto jednoduše i na kole? Trochu mě děsí představa, že již kousek za Pratem jedu výhradně na nejlehčí 2 převody. Z respektu před tím, co mě čeká, dávám asi 3 delší pauzy na občerstvení. Ano, stoupání je opravdu mírné a zkušení borci se tady bez problémů nají a napijí během jízdy. Ale je tady spousta cyklistů, kteří také zastavují. A já si nebudu hrát na hrdinu, chci přeci vyjet až nahoru. Není ostuda zastavit, odpočinout a pokochat se výhledy. A že se je čím kochat!

20170526 134011

Cestou na horská sedla jsou většinou serpentiny očíslované. Dole jsme začali na čísle 48, postupně odpočítáváme. Když jsme zhruba na úrovni vrcholu Slovenských Rysů, tak míjím ceduli s číslovkou 10. To už je nic, vrchol je nadohled! Blížím se na úroveň vrcholků okolních štítů a naskakují mi zimomřivky. Pocity vzrušení přebíjí veškerou únavu v nohách! Přijíždím na „Václavák“. Podle očekávání, vrchol je plný cyklistů, motorkářů a majitelů luxusních aut. Stánky se suvenýry a občerstvením jedou naplno. Moc se nezdržujeme – „povinné“ foto a rychle dolů, ať nevychladneme.

20170526 14280220170526 143039

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ze sedla pokračujeme směr Bormio. Asi po 2,5km je u horské chalupy nenápadná křižovatka. Odbočujeme doprava, směr Švýcarsko. Tedy já odbočuji, parťák křižovatku přehlédl a kousek se vrací. Kdo nemá v hlavě, má v nohách :) Jsme na severní straně svahu a na první pohled je to znát. Silnice jsou uklizené, ale všude okolo je stále sníh (konec května). Na tento sjezd se oplatí pořádně přiobléknout.

Asfalt tady není úplně 100%ní - jsem asi zhýčkaná z těch nových cest, které tady všude před etapami Giro d´Italia opravovali. Jedno je ale TOP – na této straně je výrazně menší provoz, jen pár motorkářů a cyklistů. Můžeme si tedy dovolit mnohem rychlejší sjezd a nemusíme se v každé serpentině vyhýbat motoristům.

20170526 144810

Sympatickými serpentinami prokličkujeme pásmo lesa a vjíždíme do civilizace. Zbytek už je za odměnu: přejedeme zpátky do Itálie a napojíme se opět na pohádkovou cyklostezku vedoucí přes Prato až do Merana. Naše cesta končí po cca 115km v kempu v Laces, kde jsme náš výlet startovali.

Z cyklovýletu do sedla Stelvio jsem měla velký respekt. Do Itálie jsem jela hodně unavená (po náročném horském ultramaratonu) a první 2 dny jsme si celkem naložili. Ač mi to bylo proti srsti, dali jsme si jeden den pauzu a jedinou naší cyklo-aktivitou bylo ten den fandění na jedné z horských etap Gira. Na Stelvio jsme tedy vyjeli odpočinutí - a udělali jsme moc dobře, zpětně jsem to ocenila! Pokud se zrovna neplánujete umístit na předních pozicích jednotlivých segmentů na strava.com a budete brát výstup na Stelvio výletně jako my, tak nemusíte mít z výstupu žádné obavy. Je to dlouhé, ale relativně pohodové. Se zvolenou trasou (a směrem) jsem také velmi spokojená, neměnila bych. 

 

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz