Na silničkách napříč Československem

neděle, 03. červen 2018

V prosinci 2017 si Tomáš vytipoval několik svých známých, kteří by mohli být ochotni prosedět více dnů v sedle kola a navrhnul krásný cyklo výlet: Na silničkách napříč Československem. Pro vyznavače vytrvalostních disciplín je to myšlenka velmi lákavá, však se také zapojilo do diskue několik adeptů. Jenomže ona taková akce má jeden háček: 1000km na kole za víkend běžný smrtelník neujede a většina sporťáků si šetří dny dovolené na letní závody a aktivní dovolené.

Nakonec jsme se shodli na termínu 11.-13.5. (díky květnovým volným pondělkům se nám podařilo přesunout jedno volno na pátek). Z malé skupinky cyklistických nadšenců se nakonec do akce vrhli dva účastníci: Autor nápadu Tomáš, který si minulé léto střihnul za 8dní 2500km dlouhý závod bez supportu v Irsku TransAtlantic Way Bike Race, což byla vlastně jen taková lehká příprava na letošní léto, kdy se chystá na další podobnou ale delší šílenost někam do divoké Asie. A druhý člen, beskydská čarodějnice Petra, která se nechá často ukecat na podobné výmysly, i přesto že nemá za sebou prakticky žádnou přípravu.

Měsíc před plánovaným výletem jsem si řekla, že bych už tento rok měla konečně sednout na kolo a začít připravovat zadnici na ty galeje. Tak jsem napsala kámošovi do Trnavy (ano, ta Trnava na Slovensku), že k nim přijedu na víkend na otočku na návštěvu. Za ten víkend jsem natočila něco okolo 350km a další 2 dny jsem měla problém si na vydřený zadek sednout. Následně jsem stihla najezdit ještě asi dalších 450km. Taková byla moje příprava na přejezd Československa. Ale však co, zavěsím se za Tomáše, to Slovensko nějak zvládnu a když budu hodně zničená, tak to z Brna střihnu rovnou domů. Však o nic nejde :)

Ono zorganizovat takový výlet není žádná sranda. Základem je objednat počasí – to zvládl Tom na jedničku, klobouk dolů, sluníčko nám svítilo na cestu po celou dobu. Další věc je nocleh. Dalo by se vzít malý spacák a na konci dne, když dojdou síly, tak přespat na nějaké zastávce (tohle měl být low-cost výlet). Díky tomu, že jsme byli jen 2, tak se nám podařilo domluvit spaní u kamarádů. Výhodou bylo, že nám odpadla většina vybavení, ovšem byl to závazek, že daný den „musíme“ dojet do předem určeného cíle. Takže pohodička, balím si do ledvinky jen kartáček na zuby, tílko a kalhotky na spaní, nepromokavou bundu a kalhoty (kdyby to počasí náhodou nevyšlo) a pro jistotu jednu tenkou péřovku.

Ve čtvrtek krátce po 23. hodině nasedám v cyklistickém oblečení, v tretrách a s přilbou na hlavě do Leoša s cílovou stanicí v Košiciach. Už ve dveřích mě vítá Tom a pochvaluje si komfort vlaku – kola máme na očích a noční vlak je tichý a poloprázdný. Ano, myšlenka sice byla přejet celé Československo. My jsme ale měli na celou akci jen 3 dny a po zvážení našich (mých) možností jsme se shodli, že přejezd Košice-Praha bude dostačující.

 

 

DEN 1.: Košice (SVK) – Levice (SVK)

290km / 2600m+ (údaje z Tomového záznamu, já mám na hodinkách méně přesné vzorkování)

Aktivita na strava.com ZDE

IMG 639220180511 073214

V pátek před 5. hodinou ranní vyjíždíme z vlakového nádraží v Košiciach. Jsem lehce dolámaná a nevyspaná, takže začínáme velmi zlehka. Snažím se vnímat město, přes Košice jsem jen kdysi projížděla autem, takže je vůbec neznám. Liduprázdné město má po ránu kouzelnou atmosféru! Probudí mě nenápadný táhlý kopec kousek za městem. Rychlost prudce klesá a tepovka stoupá. Hlavně nepropadat panice, máme před sebou dlouhý výlet!

Zvolili jsme jižní trasu. Z Košic to tedy bereme směr Moldava nad Bodvou. Silnice 1. třídy je sice široká, ale aby nám ten provoz nelezl úplně na mozek, tak se vyhýbáme Rožňave a bereme to úzkou silnicí jižněji přes Slovenský kras. Byl to skvělý nápad! Odpočinuli jsme si od provozu a zároveň to byl tento den asi nejkrásnější kochací úsek naší cesty.

Den to byl náročný a dlouhý. Po pozdní obědové přestávce se lehce zatáhlo a fouklo i trochu protivětru. Do Levic jsme přijeli až po 17hod. Dali jsme zastávku v supermarketu a hurá k Lucke, která nám poskytla zázemí se sprchou a postelí (a hlavně jsem se nemusela přes noc bát, že mi někdo ukradne Elišku).

 

DEN 2.: Levice (SVK) – Blansko (CZE)

250km / 2000m+ 

Aktivita na strava.com ZDE

20180511 08084120180513 090441

Vyspaní do růžova usedáme na kola a krátce po 6. hodině ranní vyrážíme z Levic. Povím Vám, strasně mě bolel zadek a chvilku mi trvalo, než jsem si celou váhou uvelebila v sedle! Cesta do Nitry byla krásná, já ty brzké ranní cyklojízdy prostě můžu.

Pokračujeme na Hlohovec, kde se zrovna pořádá nějaký jarmark, město je plné lidí, na cestách jsou kolony aut, pod kola se Vám bez omluvy hrnou místní vesničtí cyklisté… Ráno jsme měli na dohled Mochovce, teď projíždíme okolo druhé jaderné elektrárny v Jaslovských Bohuniciach. Cesta byla opět velmi epická, dokud jsme nemuseli přejet přes hřeben Malých Karpat. Tom vytipoval lesní cestu, za kterou jsem ho lehce proklínala (omlouvám se, že jsem byla zlá). Moje Eliška prostě není dělaná na takový trail, to je holka na hladkou silnici!

IMG 641720180512 174606

V Holíči, tedy kousek před státními hranicemi jsme zastavili v místním pivovaru na obědovou pauzu. Pokračovali jsme přes jihomoravskou vinařskou oblast. Tady jsem zavzpomínala na loňské víkendové jarní soustředění, kdy jsme tuto lokalitu projeli na silničkách křížem krážem. Slunce pálí, síly dochází. Cedule „Brno“ mě lehce nakopává, však odsud už to nemůže být do Blanska daleko! Za Brnem se napojujeme na krásnou cyklostezku směr Adamov (Adamov, tady už jsem asi byla? Sakra, jasně, tady jsme letos tak strašně promrzlí končili orienťák týmů KRAZ!) Pokračujeme po další cyklostezce (po večeru krásně vylidněné) až do Blanska, kde se opět těšíme na supermarket, sprchu a postel.

 

DEN 3: Blansko (CZE) – Praha (CZE)

226km / 2260m+

Aktivita na strava.com ZDE

20180513 061630

Kupodivu ráno mě zadek bolí méně než včera. Tom se směje, že už se do toho konečně dostávám :) Opět si vychutnávám atmosféru brzkého rána. Na loukách je vidět ranní rosa, nad zemí se sem-tam drží obláček mlhy. Je poměrně chladno. Zahřeju se až v kopečcích před Poličkou. Až do Seče je cesta hodně zvlněná, což mi velmi vyhovuje. Ve sjezdu naberu rychlost a při dalším stoupání využívám získanou kinetickou energii a na vrcholku jsem s minimálním úsilím. Jak říkali spolužáci na výšce „fyziku neojebeš“. Ze Seče už je to jen dolů z kopce do Čáslavi, kde stojíme na obědovou pauzu. Čáslav vypadá jako krásné město. Ve skutečnosti je to hrozná díra, po cca půl hodině jsme tam nenašli normální restauraci, která by vařila, až jsme skončili v Asijském bistru na náměstí.

Taková perlička: Tomovi před Poličkou zatrucoval stroj a nešlo mu přehodit na velkou placku, takže většinu dnes odšlapal hodně intenzivně. No, aspoň dohnal tu rychlou kadenci, kterou zanedbával minulé 2 dny :D

Za Čáslaví mám krizi. Jak jsem si myslela, že z nudle se zeleninou mi nemůžou ublížit, tak jsem se mýlila. Moje tělo se pralo s Éčkama z asijské omáčky tak intenzivně, že jsem do Kolína dojela jen tak tak. Za Kolínem dáváme pauzu, já si vzpomněla na borůvky, které jsme si večer v Blansku koupili, přihodila jsem nějaké sušené ovoce, nabrala novou energii a pokračovali jsme směr Praha. Tedy po nekonečné rovné cestě. Naštěstí se Tom spojil s Filipem (který původně zvažoval účast na tomto výletu). Filip nás zachránil, protože nám vyjel z Prahy naproti a provedl nás městem vedlejšíma uličkama „bez provozu“. Pro mě jako holku z malého města to byl poměrně hustý provoz a to obrovské množství semaforů mě po tak dlouhé cestě už fakt štvalo. Nevím, jak bychom se bez takového skvělého navigátora Prahou promotali. Filip nám ušetřil spoustu času i nervů! Krátce před 18. hodinou přijíždíme na Václavák, kde si děláme symbolicky pod koněm cílovou foto.

20180513 16471720180513 175308

 

Bylo to náročné. I přesto, že Tom drtivou většinu cesty tahal a já se jen vezla, tak mě tento výlet dost vyčerpal. Pro Toma to byla pohodová vyjížďka a příprava na jeho další letní ultra-cyklo-závod. Pro mě to byla super příprava (fyzická i mentální) na běžeckou ultra sezónu. Moc jsme si to užili a jsem opravdu ráda, že jsme do toho šli. Díky, Tome!

Děkuji:

Lucke za nocleh v Leviciach a Tomovým kámošům za nocleh v Blansku,

Filipovi za doprovod v městské džungli pražské,

Elišce, že mě bez jakékoliv technické závady bezpečně dovezla až do cíle,

Nejvíce Tomovi za celý ten nápad a za skvělý doprovod!

 Perlička na závěr: když jedete 3 slunečné dny vkuse od východu na západ, tak docílíte atypického opálení – cyklošortky vypálené jen zleva, lehce přižáhlé lýtka a černé kolena. Doteď jsem si nevymyslela aktivitu ze západu na východ, při které bych se doopálila. Těším se na nejbližší ultratrail, na kterém v běžeckých šortkách toto krásné opálení vynikne!

 

Napsat komentář

Komentujete jako host.

Copyright © Petra Mücková. Všechna práva vyhrazena.

richta.cz